Arabové

Arabové jsou etnická skupina semitského původu rozšířená především v severní Africe a na Blízkém východě.

Země tzv. arabského světa, souboru zemí s většinou arabského obyvatelstva

Celková populace Arabů čítá kolem 440–450 milionů lidí. U některých skupin je příslušnost k Arabům sporná (libanonští maronité, Súdánci atd.) Skupina je definována několika alternativními způsoby, při nichž často hrají roli i jiné než etnické ohledy (např. náboženské). Většina Arabů se hlásí k islámu, menší část pak ke křesťanství.

Zeměmi arabského světa jsou především Maroko, Mauritánie, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Saúdská Arábie, Jemen, Omán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Libanon, Jordánsko, Sýrie, Irák a Palestina.

Historie

Nejstarší pojmenování etnika jako arabi (arubu ap.) jsou doložena v asyrských textech z první poloviny 1. tisíciletí př. n. l., nejstarší zpráva pochází z doby Salmanassara III. (9. století). Jednalo se o kočovné a polokočovné kmeny, které žily v oázách ve stepních a pouštních oblastech na Předním východě a používaly velbloudy. Byli ochránci karavan na důležitých cestách mezi Mezopotámií a Středozemním mořem, ale také podnikali loupežné nájezdy na území Asýrie a později Novobabylonské říše. Vnitřní uspořádání kmenů není zcela jasné, arabské „královny“ snad byly dědičné představitelky světské i náboženské moci a v době války určovaly vojenské velitele, které Asyřané nazývali „králi“. V jižní Arábii byla nejvýznamnější země a národ Sába s centrem v Máribu (dnešní Jemen). O civilizační úrovni svědčí kromě architektury, jako chrámy (mešity, například al-Masdžid al-Harám nebo al-Aksá na Chrámové hoře), mauzolea (například muslimské části mauzolea Jeskyně patriarchů) a náročné zavlažovací systémy (Aflaj), který fungoval od 5. století př. n. l. až do 6. století n. l.^[1]

Zásadním a trvalým způsobem ovlivnilo dějiny Arabů vystoupení Mohameda a založení nového náboženství, islámu, na počátku 7. století n. l. Díky islámské expanzi se Arabové stali dominantním etnikem v celém jižním Středomoří a dalších přilehlých oblastech. Následně v 8.–13. století nastává zlatý věk arabsko-islámské kultury a arabské vědy. Od konce 13. století se dominantní mocností ve středozemní islámské oblasti stala Osmanská říše pod nadvládou turkických Osmanů, zatímco z Pyrenejského poloostrova bylo arabské panství vytlačeno reconquistou.

Novou proměnou prošly arabské oblasti od 19. století, kdy dochází k oslabení Osmanské říše a kolonizaci arabských území zejména Britským impériem a Francií. Probuzený arabský nacionalismus našel uplatnění v době dekolonizace, zejména po druhé světové válce. Snahy o realizaci panarabské myšlenky, sjednocení všech Arabů do jednoho národního státu na etnickém, nikoli náboženském principu, však od dob Husajna ibn Alí al-Hášimího naráží na složitou problematiku a rozlehlost islámského a arabského světa.

Diaspora

Následující tabulka obsahuje počet Arabů žijících v diaspoře v jednotlivých zemích.

Arabská diaspora

Vlajka	Stát	Počet Arabů	Celková populace	% Arabů	Reference
	Brazílie	10 000 000	200 000 000	5
	Francie	5 880 000	65 350 000	9	[2]
	Indonésie	5 000 000	237 420 000	2,1
	Argentina	3 500 000	41 280 000	8,5	[3]
	USA	3 500 000	315 700 000	1,11
	Izrael	1 658 000	8 000 000	20,7
	Turecko	1 600 000	80 500 000	2,1	[4]
	Venezuela	1 600 000	28 000 000	6	[5]
	Írán	1 600 000	80 000 000	2,0	[6]
	Čad	1 400 000	10 329 208	12,3	[7]
	Mexiko	1 100 000	115 300 000	0,95	[8]
	Chile	1 000 000	17 400 000	5,8	[9]
	Španělsko	800 000	46 750 000	2,4
	Itálie	760 000	60 920 000	1,2
	Kolumbie	705 000	46 370 000	1,5	[10]
	Spojené království	500 000	63 180 000	0,8	[11]
	Německo	500 000	82 000 000	0,6	[12]
	Kanada	450 000	33 500 000	1,4	[13]
	Nizozemsko	480 000	16 750 000	2,8	[14]
	Austrálie	350 000	22 970 000	1,5	[15]
	Řecko	250 000	10 900 000	2,2