Ardèche
francouzský departement From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ardèche (okcitánsky Ardache, franko-provensálsky Ardecha) je francouzský departement ležící v regionu Auvergne-Rhône-Alpes v jihovýchodní Francii. Je pojmenován po řece Ardèche, která protéká jeho jižní částí. Hlavní město je Privas, největším městem je Annonay. V roce 2022 zde žilo přibližně 333 tisíc[1] obyvatel.
Remove ads
Historie
Pravěk a starověk
Území bylo osídleno nejméně od mladého paleolitu, jak dokládají slavné nálezy jeskynních maleb v Chauvetově jeskyni. Náhorní plošina kolem řeky Ardèche je pokryta rozsáhlými soubory vztyčených kamenů (především dolmenů a několika menhirů),[2] vztyčených před více než tisíci lety. Řeka zároveň vytváří jeden z největších kaňonů v Evropě a jeskyně, které lemují její až 300 metrů vysoké útesy, jsou známé stopami pravěkých obyvatel (často se zde nacházejí hroty šípů a pazourkové nože).
Vivarais, jak se oblast Ardèche stále nazývá, odvozuje své jméno i erb od města Viviers, které bylo hlavním městem galského kmene Helviů, součásti římské provincie Gallia Narbonensis, poté co byla zničena jejich dřívější metropole Alba-la-Romaine. Evangelizací oblastí za vlády císaře Septimia Severa byl pověřen svatý Andéol, žák Polykarpa, který byl údajně umučen roku 208. Legenda vypráví o Andéolově pohřbu, který provedla Amycia Eucheria Tullia.[3] Roku 430 přenesl do Viviers Auxonius biskupský stolec v důsledku problémů, které postihly původní sídlo v Alba Augusta.
Středověk
V 9. století utrpěla oblast značné škody v důsledku nájezdů Uhrů a saracénských obchodníků s otroky, kteří se usídlili na provensálském pobřeží. Nájezdy měly za následek celkové vylidnění regionu.
Na počátku 10. století přineslo hospodářské oživení výstavbu mnoha románských kostelů v kraji, mimo jiné v Ailhonu, Mercueru, Saint-Julien-du-Serre, Balazucu, Niègles a Rochecolombe. Středověké hrabství Viviers bylo v té době správně součástí Druhého burgundského království, které vzniklo roku 933 sloučením Provence a Burgundska za Rudolfa II. Burgundského a roku 1032 bylo odkázáno jeho posledním panovníkem Rudolfem III. Burgundským císaři Svaté říše římské Konrádovi II. Sálskému. V tomto období sehrávala významnou roli církev. Jan II. (Giovanni ze Sieny), kardinál a biskup ve Viviers (1073–1095), doprovázel papeže Urbana II. na koncil v Clermontu.
Později bylo území drženo v léno hrabaty z Toulouse, kteří je roku 1229 ztratili ve prospěch francouzské koruny. Roku 1284 založil král Filip IV. spolu s cisterciáckým klášterem v Marzanu město Villeneuve-de-Berg a smlouvou z 10. července 1305 přinutil biskupy z Vivarais, aby uznali svrchovanost francouzských králů nad všemi svými světskými državami. Oblast byla císaři do značné míry opomíjena a nakonec byla roku 1308 přidělena Francii jako součást domén dauphina, budoucího Karla VII. z Valois. V této době měla v Ardèche značný vliv rodina Maillardů. Během stoleté války si kraj udržel věrnost francouzské koruně, a to navzdory častým útokům ze západu.
Raný novověk
V důsledku reformace Jana Kalvína v Ženevě se Ardèche stalo jednou z oblastí, které silně přijaly protestantismus, a to částečně díky misionářské činnosti Jacquese Valeryho roku 1534. Během hugenotských náboženských válek (1562–1598) byla oblast považována za strategicky důležité území mezi protestantskou Ženevou, Lyonem a katolickým Languedokem. Kraj prosperoval díky pěstování tabáku, do Evropy dovezeného z Ameriky a agrárním pokusům Oliviera de Serrese, „otce moderního francouzského zemědělství“. Vliv protestantského Lyonu a rozvoj hedvábnického průmyslu díky výsadbě moruší poskytl měšťanstvu měst jako Vivarais určitou nezávislost v náboženském myšlení, a s podporou mocných protestantských hugenotů (hraběte de Crussol a Oliviera de Serres) se region stal protestantskou baštou. To přineslo mnoho dalších útoků a osm velkých bitev mezi lety 1562 a 1595. Roku 1598 ukončil tyto boje edikt nantský. V té době se v Ardèche nacházelo více než 75 protestantských kostelů a pět opevněných tvrzí s trvalými posádkami. Tím však problémy v oblasti neskončily. Roku 1629 se Paule de Chambaud, dcera hugenotského pána z Privas, rozhodla provdat za katolíka, vikomta de l’Estrange, který podporoval protihugenotské zásahy kardinála Richelieua. Město Privas, jehož obyvatelstvo bylo převážně protestantské, se odmítlo podřídit a jako centrum povstání Benjamina de Rohana, vévody ze Soubise, bylo vojsky Ludvíka XIII., vyslanými na podporu vikomta de l’Estrange, vypáleno. V důsledku toho odešla pětina zdejšího protestantského obyvatelstva do emigrace.
Zrušení ediktu nantského roku 1685, jímž byl protestantismus postaven mimo zákon, vedlo rolnickou rodinu Marie a Pierra Durandových k povstání proti královské moci. To přerostlo v camisardské povstání ardèšských proroků. Ludvík XIV. reagoval vysláním dragounů, kteří terorizovali obyvatelstvo tzv. „dragonnádami“ a ničili celé náboženské komunity. Brutalita těchto útoků byla obrovská, relativní uklidnění nastalo až roku 1715. V důsledku násilností na obou stranách uprchlo z Francie dalších 50 000 protestantů z Ardèche, mnozí do Švýcarska, zatímco jiní byli donuceni kekonverzi.
V 18. století se přes růst města Annonay prohlubovala polarizace mezi vysokou šlechtou, jejímiž zástupci byli Rohan-Soubise či Vogüé, hrabě z Aubenas, s ohromnými finančními jměními, a nižší šlechtou, venkovským klérem a měšťanstvem Vivarais, podobně jako jinde ve Francii. Dne 4. června 1783 se synové annonayského papírníka Joseph a Jacques Étienne Montgolfierovi vznesli nad městem v prvním horkovzdušném balónu.
Na počátku Velké francouzské revoluce uznala Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 protestanty z Ardèche za plnoprávné občany, svobodné ve vyznávání víry. Katolicismus zde však i nadále rostl a na počátku 19. století čítala Ardèche jen 34 000 protestantů z celkového počtu 290 000 obyvatel. Oblast, nesoucí název podle stejnojmenné řeky, byla jedním z původních 83 departementů vytvořených během revoluce dne 4. března 1790 aplikací zákona z 22. prosince 1789. Díky podpoře hraběte Françoise Antoina de Boissy d’Anglas, který zastupoval třetí stav Vivarais na generálních stavech, zrušení nevolnictví a podpoře nižšího kléru stála Ardèche na straně rané revoluce. Když se však hnutí stalo radikálnějším, svou podporu odvolala. Během jakobínského teroru roku 1794 byla gilotina v Privasu využívaná k popravám někdejších umírněných stoupenců revoluce. Za Direktoria se v Cévennách objevily bandy šuanů, kteří podporovali bývalé emigranty.
19. a 20. století
V napoleonském období vstoupila Ardèche do etapy relativně nenápadné prosperity. Po období útlumu bylo roku 1822 Viviers obnoveno jako sídlo ardèšských biskupů, jímž stále zůstává. V 19. století proběhl mírný hospodářský růst, obyvatelstvo vzrostlo z 273 000 v roce 1793 na 388 500 v roce 1861. Rozvoj zažilo hedvábnictví, a to až do roku 1855, kdy zdejší chov bourců morušových postihla choroba a konkurence Číny snížila její ziskovost. Nedaleko Privasu se těžila železná ruda, její ložiska však byla brzy vyčerpána. V důsledku toho vzniklo šest vysokých pecí, jejich výnosnost byla ale jen průměrná, poslední, v Pouzain, byla uzavřena roku 1929.
V departementu se narodil vědecký průkopník a konstruktér Marc Seguin, jehož vynálezy hrály klíčovou roli ve vývoji raných lokomotiv. Své podnikání však umístil výše po proudu řeky, u Lyonu, a průmyslový rozvoj Ardèche zůstal spíše malého měřítka. V departementu nevznikla žádná velká města ani během francouzské industrializace a úřední počet obyvatel 388 500, dosažený roku 1861, byl nejvyšším, který již nebyl překonán. Od 60. let 19. století byla ardèšská ekonomika rozdělena mezi prosperující údolí Rhôny a relativně chudý a hornatý Haut-Vivarais na západě departementu. Později rozvíjený chov ovcí nepřinesl očekávanou prosperitu a vinařství, těžce postižené krizí fyloxéry v posledních desetiletích 19. století, muselo čelit konkurenci zavedenějších francouzských oblastí.
Remove ads
Geografie
Hranice departementu, odpovídající někdejší diecézní provincii Vivarais, je součástí současného regionu Auvergne-Rhône-Alpes a sousedí s departementy Drôme, Vaucluse, Gard, Lozère, Haute-Loire, Loire a Isère. Jedná se o území velkých geografických kontrastů: nejnižší bod na jihovýchodě departementu se nachází v pouhých 40 metrech nad mořem v místě, kde řeka Ardèche ústí do Rhôny, zatímco nejvyšší bod představuje vrchol Mont Mézenc (středozápad) s nadmořskou výškou 1 754 metrů. Na východě je území vymezeno 140 km dlouhým úsekem údolí řeky Rhôny, na západě pak vysokými plošinami Centrálního masivu.
V nejširším místě departement nepřesahuje 75 km. Rozkládá se na ploše 5 550 km², přičemž tato rozloha ukrývá velkou rozmanitost reliéfu, absenci přístupu k rychlým dopravním spojům (ojedinělý případ v pevninské Francii) a obtížnou dopravní dostupnost mezi jednotlivými částmi Ardèche, zejména v zimě. Privas, hlavní město departementu, je vzdáleno 589 km od Paříže, 574 km od Štrasburku, 215 km od Marseille, 211 km od Annecy, 162 km od Chambéry, 147 km od Nîmes, 140 km od Lyonu, 135 km od Grenoblu a 127 km od Saint-Étienne.
Ardèche zahrnuje pět přírodních oblastí. Mapy rozložení pěstování jednotlivých zemědělských produktů se s těmito pěti oblastmi zřetelně překrývají.
Remove ads
Největší města
Údaje o počtu obyvatel jsou uvedeny k roku 2022:[4]
- Annonay (17 222)
- Aubenas (12 488)
- Tournon-sur-Rhône (11 302)
- Guilherand-Granges (11 277)
- Le Teil (8 812)
- Privas (8 552)
- Saint-Péray (7 591)
- Bourg-Saint-Andéol (7 506)
Politika
Departement se dělí na tři arrondissementy. Prezidentem generální rady je od roku 2021 Olivier Amrane ze strany Les Républicains (LR).
Národní shromáždění
Departement sestává ze tří volebních obvodů do Národního shromáždění. Po předčasných volbách v roce 2024 je složení zástupců následující:
Remove ads
Kultura
Díky divokým řekám a horským potokům se Ardèche stala oblíbeným místem kanoistů a kajakářů z celého světa. Část území departementu zasahuje do Národního parku Cevenny. Oblast je rovněž proslulá sportovním lezením s četnými dobře udržovanými vápencovými a žulovými skalními stěnami. Každoročně se zde koná jeden z největších francouzských silničních cyklistických závodů, L’Ardéchoise, kterého se roku 2025 zúčastnilo více než 10 000 závodníků.[5]
Departement je známý výrobou specialitou jedlých kaštanů; proslulý „châtaigne d’Ardèche“ získal roku 2006 označení původu (AOC). Místní kuchyně je velmi podobná té korsické, s hojným využitím kaštanů.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads