Árif al-Árif

Árif al-Árif (arabsky عارف العارف‎, 1891 – 30. července 1973) byl novinář, historik a starosta Východního Jeruzaléma pod jordánskou správou v období od roku 1950 do září 1951.

Árif al-Árif عارف العارف‎
Árif al-Árif v době, kdy byl státním úředníkem v Beer ševě (sedící uprostřed)
starosta Jeruzaléma
Ve funkci: 1950 – 1951
Předchůdce	Anwar al-Chatíb
Nástupce	Chana Atallah
Vojenská služba
Služba	Turecká armáda
Bitvy/války	první světová válka
Narození	1891 Jeruzalém, Osmanská říše
Úmrtí	30. července 1973 Rámaláh, Západní břeh Jordánu, nebo Jeruzalém
Profese	historik a politik
Commons	Aref al-Aref
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Jeruzalému v roce 1891, studoval v Turecku a během první světové války byl odveden do turecké armády. Byl zajat a strávil tři roky v zajateckém táboře na Sibiři. Odtud uprchl po ruské revoluci roku 1917. Vrátil se Palestiny. Stal se redaktorem nacionalistického arabského listu Surija al-Džanubija, který vycházel v Jeruzalému v roce 1919. Prosazoval politiku nenásilné ale radikální opozice proti sionismu. V roce 1920 se podílel na nepokojích v Palestině 1920, přičemž byl zatčen a spolu s Amínem al-Husajním uprchl do Sýrie. V nepřítomnosti byl úřady britské mandátní Palestiny odsouzen na 10 let pro podněcování nepokojů. V roce 1929 se vrátil do Palestiny a v letech 1933–1948 byl státním úředníkem. V roce 1936 se stal nejvyšším vládním úředníkem v Beer ševě. V letech 1950–1951 zastával post starosty Jeruzaléma (tehdy již ovšem rozděleného města, jehož západní část kontroloval Izrael).^[1] Do funkce starosty se na několik měsíců vrátil ještě v roce 1955, kdy došlo k novelizaci komunálních samosprávných procedur.^[2]

Kromě politické a úřední činnosti se věnoval také literatuře. Je autorem knih Beduínská láska, právo a legenda, Historie Beerševy a jejích kmenů, Historie Gazy a Historie Jeruzaléma. Zemřel 30. července 1973 v Rámaláhu^[1]; dle jiných zdrojů v Jeruzalémě.^[3]