americký fyzik From Wikipedia, the free encyclopedia
Arthur Ashkin (2. září 1922 Brooklyn, New York, Spojené státy americké – 21. září 2020 Rumson, New Jersey, Spojené státy americké) byl americký vědec a nositel Nobelovy ceny, který pracoval v Bellových laboratořích a společnosti Lucent. Ashkin je mnohými považován za otce optické pinzety,[1][2][3][4] za což mu byla v roce 2018 udělena Nobelova cena za fyziku. Tuto cenu obdržel ve věku 96 let, což z něj dělalo až do roku 2019, kdy byl oceněn John B. Goodenough ve věku 97 let, nejstaršího nositele Nobelovy ceny. Žil ve městě Rumson ve státě New Jersey.[5]
Arthur Ashkin | |
---|---|
![]() Ashkin v prosinci 2018 | |
Narození | 2. září 1922 Brooklyn, New York, Spojené státy americké |
Úmrtí | 21. září 2020 (98 let) Rumson, New Jersey, Spojené státy americké |
Alma mater | Kolumbijská univerzita (BS) Cornellova univerzita (M.S., PhD) |
Pracoviště | Bellovy laboratoře Lucent |
Obor | fyzika |
Známý díky | optické pinzetě |
Ocenění | Nobelova cena za fyziku (2018) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ashkin začal pracovat na manipulaci s mikročásticemi pomocí laserového světla koncem 60. let a v roce 1985 vynalezl optickou pinzetu.
Ashkin se narodil v roce 1922 v Brooklynu v New Yorku do ukrajinsko-židovské rodiny.[6][7][8][9] Jeho rodiče byli Isadore a Anna Ashkinovi. Měl dva sourozence, bratra Julia, rovněž fyzika, a sestru Ruth. Jedna starší sestra, Getruda, zemřela v mládí. Isadore emigroval do Spojených států amerických z Oděsy (Ruské impérium, nyní Ukrajina) ve věku 18 let.[10] O pět let mladší Anna pocházela z Haliče (Rakousko-Uhersko, dnešní Ukrajina).[11][12][13][14] Během deseti let získal Isadore americké občanství a provozoval zubní laboratoř na Manhattanu.[15]
Ashkin se na Cornellově univerzitě seznámil se svou ženou Aline. Měli tři děti a pět vnoučat.[16] Aline byla učitelkou chemie na Holmdel High School a jejich syn Michael je profesorem na Cornellově univerzitě.[17]
Ashkin absolvoval brooklynskou James Madison High School v roce 1940.[18] Poté navštěvoval Kolumbijskou univerzitu. Do rezerv Armády Spojených států amerických vstoupil 31. července 1945.[19] Pracoval v laboratoři Kolumbijské univerzity.
V roce 1947 získal titul BS z oblasti fyziky na Kolumbijské univerzitě. Poté navštěvoval Cornellovu univerzitu, kde studoval jadernou fyziku. Bylo to v době Projektu Manhattan, jehož se úspěšně účastnil i jeho bratr Julius. Arthur Ashkin se tak seznámil s Hansem Bethem, Richardem Feynmanem a dalšími, kteří v té době působili na Cornellově univerzitě.[1][20]
V roce 1952 získal titul PhD na Cornellově univerzitě[21] a poté odešel pracovat do Bellových laboratoří na žádost a doporučení Sidneyho Millmana, který byl Ashkinovým nadřízeným na Kolumbijské univerzitě.[22]
V Bellových laboratořích pracoval Ashkin přibližně do roku 1960 až 1961 a poté přešel k výzkumu laserů. Jeho výzkum a publikované články se v té době týkaly nelineární optiky, optických vláken, parametrických rezonancí a parametrických zesilovačů. V 60. letech se v Bellových laboratořích podílel na objevu fotorefrakčního jevu v piezolektrickém krystalu.[1][20]
Z Bellových laboratoří odešel do důchodu v roce 1992 po 40 letech kariéry, během níž se podílel na výzkumu experimentální fyziky. V průběhu let byl autorem mnoha výzkumných prací a držitelem 47 patentů. V roce 1984 byl zvolen do Národní akademie inženýrství Spojených států amerických a v roce 1996 do Národní akademie věd Spojených států amerických. V roce 2013 byl zařazen do Národní síně slávy vynálezců.[23] V práci pokračoval ve své domácí laboratoři.[1][2]
Ashkinova práce se stala základem práce Stevena Chua o ochlazení a zachycování atomů, za kterou Chu získal v roce 1997 Nobelovu cenu za fyziku.[1][2]
Dne 2. října 2018 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za jeho práci o optické pasti.[24] Ashkinovi byla udělena polovina ceny a o druhou polovinu se podělili Gérard Mourou a Donna Stricklandová za práci na chirped pulse amplification.[25]
Tuto cenu obdržel ve věku 96 let, což z něj dělalo až do roku 2019, kdy byl oceněn John B. Goodenough ve věku 97 let, nejstaršího nositele Nobelovy ceny.[26] Ashkin zemřel 21. září 2020 ve věku 98 let.[27][28][29]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.