From Wikipedia, the free encyclopedia
Toto je přehled možných lékařských atestací v České republice, lékařské odbornosti v členění podle VZP naleznete v článku Seznam lékařských odborností.
Atestace lékaře znamená získání specializované způsobilosti k výkonu povolání lékaře. V ČR vlastní atestace upravuje zákon č.95/2004 Sb. a prováděcí vyhlášky Ministerstva zdravotnictví. Od 1.7.2009 je vlastní realizace předatestační přípravy upravena Vyhláškou č. 185/2009 Sb., stále dobíhají atestace probíhají podle vyhlášek z roku 2005. K atestaci (atestační zkoušce) se může přihlásit absolvent, který absolvoval předepsaný vzdělávací program a provedl alespoň předepsané množství výkonů.
Na základě veřejnoprávní smlouvy mezi univerzitami a Ministerstvem zdravotnictví ČR ze dne 27. 9. 2012 byla organizace atestačních zkoušek k 1. 1. 2012 převedena z IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) na univerzity, respektive lékařské fakulty.
Atestace podle Vyhlášky č.185/2009 Sb. zavádějí společné dvouleté kmeny, tedy jakési základní obory, po jejichž absolvování se teprve lékař začíná připravovat na vlastní obor. Donedávna u celé řady oborů chyběl jejich vlastní kmen, po lednu 2011 však došlo k rozšíření kmenů, které tento problém alespoň částečně napravilo.
Do roku 2004 probíhaly atestace podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR, č.72/1971 Sb., ve které byly zavedeny dvoustupňové atestace i některé nástavbové obory (dvoustupňový systém existoval již ve vyhlášce č. 161/1954).[1] Pro lékaře byla povinná pouze I. atestace trvající obvykle tři roky, na ni navazující II. atestace a atestace nástavbové byly výběrové. Při přechodu k atestacím realizovaným podle zákona č.95/2004 Sb. vznikl problém s lékaři s I. atestací, protože nové atestace jsou postaveny na úroveň bývalých atestací II. stupně. V některých případech byla I. atestace spolu s praxí uznána jako dostačující kvalifikace, jindy byla uznána alespoň jako část přípravy k atestaci podle zákona č.95/2004 Sb., většinou však bylo lékařům umožněno získat atestaci II. stupně.
Od 1. 1. 2011 se lze vzdělávat v 41 základních oborech, s minimální délkou přípravy 3–5 let.
Společný kmen trvá dva roky. Obvykle je koncipován tak, že po dobu 6 měsíců prochází lékař základními obory (chirurgie, pediatrie, gynekologie, vnitřní lékařství) a během zbylých 18 měsíců se pracuje na oddělení odpovídající základnímu oboru příslušného kmene. Po absolvování kmene by měl mít lékař některé základní kompetence příslušného oboru. V roce 2011 došlo k významnému rozšíření počtu základních kmenů na celkových 16. V současné době společnými kmeny jsou:
Po absolvování kmene lékař pokračuje v přípravě v některém z následujících oborů. Číslo v závorce udává minimální počet let, které se musí přípravě věnovat, dále je uveden kmen, který musí příslušný lékař absolvovat:
Pro práci v některých oborech je nutné po získání atestace v základním oboru pokračovat v přípravě k atestaci v nástavbovém oboru. V závorce je opět uvedeno minimální trvání atestace, za pomlčkou pak požadovaný základní obor:
Atestace jsou jednostupňové, tj. po absolvování příslušného specializačního oboru a po složení zkoušky je lékař plně kvalifikován. Některé atestace jsou však „navazující“, tj. lékař musí být atestován v jiném (základním) oboru, aby se mohl přihlásit do oboru navazujícího. Tato návaznost je někdy oficiální (např. uchazeč o zařazení do oboru intenzivní medicína musí mít atestaci z oboru anesteziologie a resuscitace, vnitřní lékařství, kardiologie, chirurgie nebo neurologie), jindy jde o neoficiální postoj odborných společností.
Podle názoru mnohých odborníků[kdo?] je v současnosti velký počet základních oborů. Bylo by žádoucí[zdroj?], kdyby došlo k redukci základních oborů a ke klasifikaci některých oborů jako nástavbových.
V závorce za každým oborem je uveden minimální počet let, které trvá specializační program.
Vyhlášky vycházely z toho, že studium na lékařských fakultách bylo profilováno do oborů všeobecné lékařství, dětské lékařství, hygiena a stomatologie, zařazení lékaře do předatestační přípravy tak bylo ovlivněno jeho studijním oborem:
Atestace I. stupně byla pro všechny lékaře povinná. Příprava trvala tři roky, pouze v případě urologie čtyři roky, později byla délka předatestační praxe snížena na dva a půl roku. Po atestaci I. stupně bylo možné získat i atestaci II. stupně v témže oboru, délka přípravy na atestaci II. stupně trvala tři až pět let. Vyhláška č. 72/1971 určovala následující obory I. a II. atestací:
Po získání atestace I. stupně mohl lékař získat nástavbovou specializaci v některých dílčích oborech:
Po získání atestace I. stupně v prakticky libovolném oboru mohl podle vyhlášky č.72/1971 Sb. lékař usilovat o získání další specializace v oborech:
Vyhláška č. 77/1981 Sb. tento stav upravila a tyto dvě nástavbové atestace byly přiřazeny pouze některým oborům.
Vyhláška č. 77/1981 Sb. umožňovala lékařům, kteří získali atestaci I. stupně, získat atestaci v některých zvlášť úzce specializovaných oborech:
Vyhláška č.72/1971 Sb. neobsahovala speciální atestační obor pro praktické lékaře. Podmínkou pro výkon povolání obvodního lékaře (dnešní všeobecný praktický lékař) bylo získání atestace I. stupně v oborech vnitřní lékařství nebo chirurgie. Vlastní atestační obor všeobecné lékařství zavedla až vyhláška č. 77/1981 Sb.
Farmaceuti mohli získat atestaci I. a II. stupně v těchto oborech:
Po získání atestace I. stupně mohli farmaceuti usilovat o nástavbovou specializaci v těchto oborech:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.