Atlas III

From Wikipedia, the free encyclopedia

Atlas III
Remove ads

Atlas III byla americká nosná raketa, používaná v letech 20002005. Byla první z rodiny raket Atlas, která používala „normální“ koncepci odhazovacích stupňů (předchozí verze byly 1,5stupňové a odhazovány byly pouze dva samostatné motory, nikoli celý stupeň). Po předchozích členech rodiny zdědila balonové nádrže (nádrž bez podpůrné konstrukce, tvar a pevnost zaručuje vnitřní tlak), naváděcí systém a druhý stupeň Centaur, který je používán již téměř 50 let. Nejvýznamnější změnou je však použití ruských motorů RD-180 s uzavřeným cyklem, které jsou používány i na dnešních raketách Atlas V. Celkem se konalo 6 startů a všechny byly úspěšné.

Stručná fakta Země původu, Rodina raket ...
Remove ads

Popis

Oproti svým předchůdcům měl Atlas III kompletně přepracovaný první stupeň ale druhý stupeň Centaur zůstal beze změn. Nejzásadnější změnou v konstrukci prvního stupně bylo opuštění 1,5 resp. 2,5stupňového uspořádání, kdy jsou během letu odhozeny dva ze tří motorů ale nádrže a zbylé konstrukční prvky zůstávají až do finálního odpojení nákladu resp. do oddělení druhého stupně. Další změnou jsou použité motory. Původní motory Rocketdyne MA-5 byly nahrazeny motory ruské konstrukce RD-180, které byly na počátku 90. let zakoupeny společností Lockheed a jsou vyráběny společným podnikem firem NPO Energomaš a Pratt & Whitney. Z předchozích raket rodiny Atlas používá pouze koncepci balonových nádrží, jež jsou zhotoveny z tenkého ocelového plechu a pevnost a tvarová přesnost je udržována tlakem plynu uvnitř nádrže.

Remove ads

Varianty

  • Atlas IIIA – základní varianta s jednomotorovým Centaurem IIIA
  • Atlas IIIB – varianta s dvoumotorovým Centaurem IIIB
  • Atlas IIIB SEC – varianta s jednomotorovým Centaurem V1
  • Atlas IIIB DEC – varianta s dvoumotorovým Centaurem V2
  • Atlas IIR – alternativní značení Atlasu IIIA, „R“ označuje ruské motory
  • Atlas IIAR – alternativní značení Atlasu IIIA, „R“ označuje ruské motory

Lety

Všechny starty Atlasu III se konaly v Launch Complex 36B na Cape Canaveral. Typický start vypadal následovně: Několik sekund před startem jsou zažehnuty obě komory motoru RD-180. Motor je předem naprogramován tak, aby bylo dosaženo co možná největší účinnosti. Zhruba 2 minuty po startu dosahuje celkové přetížení hodnoty 4g a motor snižuje tah kvůli úspoře paliva, po třech minutách letu dosahuje přetížení 5,5g a dochází k separaci prvního stupně. Stupeň Centaur je pak několikrát zažehnut pro přesné navedení na požadovanou dráhu a po přibližně 23 minutách od startu je odpojen náklad.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads