Augustin Navrátil

Augustin Navrátil (22. prosince 1928 Lutopecny – 2. května 2003 Kroměříž)^[1] byl soukromě hospodařící rolník, lidovecký politik a katolický aktivista, jedna z čelných postav českého katolického disentu za komunistického režimu.

Augustin Navrátil
Narození	22. prosince 1928 Lutopecny
Úmrtí	2. května 2003 (ve věku 74 let) Hradisko nebo Kroměříž
Místo pohřbení	hřbitov Kroměříž
Povolání	zemědělec, politik a aktivista
Ocenění	Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015) účastník odboje a odporu proti komunismu
Politické strany	KDU-ČSL Volte Pravý Blok www.cibulka.net
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Náhrobek na hřbitově v Hradisku

Pocházel z rolnické katolické rodiny a jako nejstarší syn dostal po předcích jméno Augustin. Vyučil se stolařem a jako stolař se živil až do roku 1956. V roce 1955 se oženil s Augustinou Bazalkovou. Krátce pracoval v lisovně kroměřížského podniku PAL-Magneton, odkud byl kvůli svým politickým názorům a kvůli tomu, že nesouhlasil se začleněním pozemků rodiny do místního JZD, 10. září 1957 propuštěn. Další práci našel u ČSD. Pracoval jako staniční dělník, posunovač a hradlař. Železničářem byl až do odchodu do penze. Při svém zaměstnání pečoval o hospodářství a velkou rodinu – se ženou Augustinou měli devět vlastních dětí.^[1][2] Protože nezískal vysokoškolské vzdělání (rodina nemohla podporovat děti na studiích),^[2] vzdělával se samostudiem. Studoval filosofické, náboženské, historické, politické a právní spisy. Vědom si svých práv, důsledně (a marně) požadoval dodržování zákonů státní mocí. Zemřel v roce 2003, je pohřben na hřbitově v Hradisku.

Potížistou

Patřil k několika málo v ČSSR soukromě hospodařícím rolníkům, tedy k těm, kteří dlouhodobě vzdorovali komunistické kolektivizaci v zemědělství.^[3] Hrál důležitou roli při vydávání katolického samizdatu.^[4] V roce 1977 se stal signatářem Charty 77,^[3] kterou začal také šířit. Dále sepsal tzv. Kroměřížskou petici, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovaly náboženskou svobodu. Spolu s kroměřížským kostelníkem od sv. Mořice Janem Pavlíčkem se mu podařilo získat 700 podpisů. Za šíření této petice byl Navrátil v červenci 1978 poslán do psychiatrické léčebny, Jan Pavlíček byl odsouzen na osm měsíců žaláře nepodmíněně.^[2] V roce 1988 Navrátil inicioval další petici (celkově třetí, kterou šířil), která se stala nejmasovější akcí manifestujících odpor proti komunistickému režimu: petici Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, v níž vznesl požadavky na respektování práv věřících občanů a náboženské svobody. Podepsalo ji 501 590 lidí.^[5] Za svůj ostrý protikomunistický a protitotalitní postoj byl dlouhodobě terorizován státní mocí, především za pomoci zneužití psychiatrie. Byla mu diagnostikována paranoia kverulans a následně soudem omezena jeho právní způsobilost.^[3] Byl internován ve vazbě a psychiatrické léčebně.^[3] V roce 1980 byla podána žádost o navrácení právní způsobilosti, která mu byla navrácena 4. března 1983.^[6] Při své internaci v psychiatrické léčebně se setkal i s dalšími případy zneužívání psychiatrie, na které později upozorňoval. V roce 1988 se konala demonstrace - shromáždění za propuštění Augustina Navrátila z psychiatrické léčebny. ^[7]

Politická orientace

V roce 1946 vstoupil do ČSL. Za komunistického režimu organizoval k velké nelibosti prokomunistického vedení četné protikomunistické lidovecké akce, takže nakonec byl ze strany vyloučen, z čehož vinil především Josefa Bartončíka, proti němuž se po polistopadovém návratu do strany tvrdě vymezoval. V první polovině 90. let působil ve vyšších stranických funkcích v řadách KDU-ČSL, v druhé polovině 90. let pak ve straně Pravý Blok.

Redigoval časopis Křesťanské obzory.

Ocenění

V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).^[8]