Šlomo ibn Gabirol

Šlomo ibn Gabirol (hebrejsky: שלמה אבן גבירול, též Šlomo ben Jehuda, שלמה בן יהודה, latinsky: Avicebron; asi 1020^? – asi 1057^?) byl židovský filosof, básník a představitel židovského novoplatonismu, který ovlivnil křesťanskou teologii i židovský mysticismus.^[1] Je autorem důležitého filosofického díla Pramen života (Fons vitae) a náboženské básně Keter malchut („Koruna království“). Byl prvním významným židovským filosofem ve Španělsku a jedním z nejoriginálnějších středověkých židovských filosofů.^[2]

Šlomo ibn Gabirol
Narození	1021 nebo 1020 Malaga
Úmrtí	1058, 1057 nebo 1070 Valencie
Povolání	básník, rabín, filozof a spisovatel
Žánr	poezie
Témata	filozofie a Novoplatonismus
Významná díla	Azharot
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha ibn Gabirola v izraelské Caesareji

Biografie

Narodil se v muslimském Španělsku, pravděpodobně v Malaze, a v dětství se s rodinou přestěhoval do Zaragozy. Studoval astronomii, matematiku, logiku, a první básně psal v šestnácti letech.^[3] Své velké filosofické dílo Pramen života napsal v arabštině, z originálu se však dochovaly pouze fragmenty a dílo samotné přežilo v přepisu do středověké latiny pod názvem Fons vitae.^[3] Řada jeho pijutim se stala součástí židovské liturgie a báseň Keter malchut je recitována během svátku Jom kipur.^[1]

Okolnosti jeho smrti nejsou známé. Podle legendy jej měl zavraždit závistivý arabský básník, který jej následně pohřbil v sadu pod fíkovníkem. Strom údajně okamžitě rozkvetl, a to navzdory tomu, že byla zima. O zázraku se doslechl chalífa, který jej nechal vyšetřit. Přitom mělo být objeveno ibn Gabirolovo tělo, načež byl vrah popraven.^[3]

Na jeho počest nese jeho jméno jedna z hlavních ulic v Tel Avivu.