Basiliky

Basiliky (z řeckého τά βασιλικά νóμιμα, ta basilika nomima – „císařské zákony“) je právní sbírka vydaná na konci 9. století byzantským císařem Lvem VI. Ten navázal na kodifikační práce svého předchůdce Basileia I. a sestavil objemově největší a svým významem jistě nejdůležitější sbírku práva celých byzantských dějin. Název Basilika pochází z řeckého přídavného jména basilika znamenající "císařský (zákon nebo nařízení)". Ze stejného kořene pochází také řecké slovo basileus (náčelník, vládce, král, císař), odkud je i jméno císaře Basilea I.

Thumb — Lev VI. (vpravo) a Basil I. (vlevo), iluminace z 12. století, Madrid Skylitzes

Basiliky obsahují všechny části Justiniánovy kodifikace Corpus iuris civilis včetně novel (nově vložených dodatků). Kompilátoři ovšem nezpracovávali původní latinský originál, ale nějaké jeho překlady do řečtiny, parafráze a výtahy (snad se jednalo o řecké shrnutí Digest neznámého autora, překlad Kodexu od konstantinopolského profesora Thalalea a řecké parafráze Institucí pravděpodobně z pera právníka Theofilia; Novely měly být převzaty v původní podobě). Z Justiniána tak byly odstraněny věci již zastaralé, nadbytečné či kontradiktorní. (Samotný Basileios tento proces označil slovem repurgatio, očištění.) Nakonec byly do řečtiny přeloženy i odborné právnické termíny.

Vzniklé dílo bylo kodifikací práva soukromého, veřejného a kanonického. Jeho první kniha se věnovala katolické víře, další tři církevnímu právu, zbývající byly o obecných právních principech, soukromému právu (45 knih), veřejném a úřednickém právu (8 knih), poslední kniha se zabývala právem trestním. Do sbírky také byla zahrnuta řada komentářů a vysvětlivek. Po jejím vydáním císař Lev VI. ještě k dílu dodal další nařízení, kterých nakonec bylo 113. Do dnešní doby se ze sbírky dochovaly asi 2/3 jejího obsahu, rejstřík je znám ze svitku z 12. století.

Na rozdíl od Justiniánovy kodifikace se Basiliky skládaly jen z jediného celku, čímž bylo zabráněno vzájemným kontradikcím. Také měly promyšlenější složení. V praxi proto spolu s Procheironem a později ještě Hexabiblem byly používány až do zániku Byzantské říše (1453).

Po získání nezávislosti na Turecku (Osmanské říši) v roce 1821 používalo nově vzniklé Řecko Basiliku do doby zavedení současného Občanského zákoníku.