Bedřich Vaníček

český malíř a překladatel From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Bedřich Vaníček (30. května 1885, Krahulov[1]29. července 1955, Třebíč[2]) byl český malíř a překladatel.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads

Biografie

Bedřich Vaníček se narodil v roce 1885 v Krahulově svobodné matce Marii rodem Vaníčkové, dceři krejčího. [1] Později maturoval na gymnáziu v Třebíči v roce 1904.[2] V témže roce vycestoval do Mnichova.[3] V letech 1905 a 1906 učil na obecné škole. Od školního roku 1906/1907 začal studovat moderní filologii na Univerzitě Karlově a o rok později přešel na pařížskou Sorbonnu. Roku 1909 vycestoval do Holandska.[3] Od roku 1910/1911 se ale rozhodl pro studium malířství na Ransově akademii v Paříži. Studoval malířství u Pierra Bonnarda, Maurice Denise a Édouarda Vuillarda. Na dílě Bedřicha Vaníčka se podepsal primárně Paul Cézanne, ke kterému se na Ransově akademii vedla vysoká úcta. Po dokončení studií v Paříži odjel Vaníček do Dubrovníku, kde se seznámil s budoucí manželkou Andělou Parschovou (1885—??);[4] v roce 1912 společně odcestovali do Neapole a později do Říma a zpět do Paříže, kde se chtěli usadit natrvralo. V roce 1913 se Vaníček však pro nedostatek úspěchů odstěhoval do Moskvy, kde začal tvořit plakáty. V Moskvě se manželům narodila dcera. Později se přestěhovali zpět do českých zemí, zpočátku do Kolína nad Labem a následně do Prahy, kde Vaníčkova dcera zemřela.

Během první světové války byl Vaníček povolán do běženeckého tábora Moosbierbaum nedaleko Vídně, kde mezi lety 1915 a 1918 sloužil jako velitel. V této době začal kreslit motivy zajatců a běženců, kterými se pak zabýval trvale.[5] Později se vrátil do Prahy, stále kreslil a svá díla z vysoké sebekritiky přemalovával a později často i ničil. Ve třicátých letech změnil techniku, terpentýnový olej mu působil zdravotní problémy, a tak začal malovat temperovými a akvarelovými barvami. Také v té době začal více kreslit. V třicátých letech se také začal věnovat překladatelské činnosti, primárně spolu s Vítězslavem Nezvalem a Viktorem Nikodémem překládal francouzské surrealistické autory.

Během druhé světové války se stal členem skupiny Vladislava Vančury,[zdroj?] nebyl však zatčen. Po skončení druhé světové války se věnoval organizování umělecké činnosti, byl prvním předsedou Bloku výtvarných umělců. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[6] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[7] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[8]

Často se vracel do Třebíče, kde přes léto bydlel na Palečkově mlýně; tam také v roce 1955 zemřel. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[9][3]

Remove ads

Dílo

  • Anděla, 1932
  • Matka s dítětem, 1937
  • Děvče před zrcadlem, 1937
  • Dáma v červené lenošce, 1938
  • Stojící akt, 1938

Překlady

Posmrtné připomínky

Remove ads

Galerie


Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads