Beringovo moře

Beringovo moře je součástí Tichého oceánu. Polouzavřené okrajové moře omývá břehy Aljašky a Kamčatku a Čukotku, tvoří přírodní hranici mezi USA a Ruskem.

Beringovo moře
Beringovo moře a jeho pozice v Tichém oceánu
Maximální hloubka	4191 m
Zeměpisné souřadnice	58°0′0″ s. š., 178°0′0″ z. d.
Nadřazený celek	Tichý oceán
Sousední celky	Aleuty, Aljaška, Čukotka, Kamčatka
Světadíl	Asie, Severní Amerika
Stát	Rusko Rusko Spojené státy americké Spojené státy americké

Největší hloubka dosahuje 4191 m, průměrná hloubka 1598 m. Celková rozloha je 2 304 000 km². Salinita vody se pohybuje v rozmezí 26–33 ‰.

Jeho severní část bývá až 10 měsíců v roce pokryta ledem. Moře je využíváno jako námořní dopravní cesta i k rybaření. Loví se zde především velryby a mroži.

Historie

Většina vědců se domnívá, že během poslední doby ledové byly hladiny moří natolik nízké, že umožňovaly lidem migrovat na východ pěšky z Asie do Severní Ameriky přes Beringii, která se nacházela na místě dnešního Beringova průlivu. Zvířata přes Beringii volně migrovala v obou směrech.

Název moře

Na mapách 18. století se moři říkalo Kamčatské moře nebo Bobří moře.^[1] V tomto případě bobr znamenal vydru mořskou. Vydra má cennou srst, což byl důvod, proč se Rusové vydali objevovat ostrovy v Beringově moři.

Později bylo moře přejmenováno na počest mořeplavce Vita Beringa, pod jehož vedením bylo prozkoumáno v letech 1725-1743.

Název Beringovo moře poprvé použil francouzský geograf Charles de Fleurieu^[2] na počátku 19. století, ale do používání ho zavedl až v roce 1818 ruský mořeplavec Vasilij Michajlovič Golovnin.