Berta Mühlsteinová

Berta Mühlsteinová (30. července 1841 Velvary^[1] – 24. srpna 1887 Praha) byla česká básnířka, spisovatelka, vlastenka a feministka.

Berta Mühlsteinová
Berta Mühlsteinová
Narození	30. července 1841 Velvary Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	24. srpna 1887 (ve věku 46 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	spisovatelka, básnířka a překladatelka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se do rodiny civilního inženýra a státního úředníka Leonarda Mühlsteina (1797, Praha-1890 Praha)^[2] a jeho první manželky Jany, rozené Čermákové,^[1] která zemřela krátce po Bertině narození^[3]. Otec se podruhé oženil s Annou Mužíkovou (1820–1890), vychovali celkem pět dcer (Anna, Berta, Zdenka, Leontina, Milada) a syna Leonarda.^[4] Rodina se stěhovala podle míst otcovy služby do Budína, Velvar, Budyně nad Ohří, Jiřetína pod Jedlovou a České Lípy, po jeho penzionování roku 1864 se přestěhovala do Prahy. Berta dlouhodobě trpěla zdravotními obtížemi plynoucími z vrozené tuberkulózy páteře, již zdědila po matce, proto měla místo školy soukromé učitele. Bezvýsledně se léčila ve Spottově vodoléčebném ústavu.^[5]

V roce 1862 vydala v časopise Lada svou první báseň věnovanou úmrtí Boženy Němcové. V Praze se seznámila s Janem Nerudou, Eliškou Krásnohorskou a Karolinou Světlou a vstoupila do Amerického klubu dam, spoluorganizovaném Vojtou Náprstkem. Přednášela tam své básně a předčítala povídky. Účastnila se vlasteneckých akcí a byla emancipovaná.

Podobně také její vlastní sestra Anna^[6] a nevlastní sestry Zdenka a Leontina^[7] zůstaly svobodné a podnikaly jako soukromnice.

Tuberkulóza páteře nakonec vedla k její předčasné smrti ve věku pouhých 46 let.

Dílo

Jako básnířka na sebe upozornila roku 1872 sbírkou básní Pohrobky.^[8] Svými dalšími literárními pracemi přispívala do časopisů Lada, Světozor, Osvěta, Květy, Lumír, Ruch a Ženské listy. Mezi její nejvýznamnější díla patří romány Na březích Nežárky a Vlasti a tobě! (vyšla prvně v časopise Libuše)^[9], dále povídkové soubory Nové povídky a Povídky, novely a arabesky.

Napsala jednu básnickou sbírku a další básně, otiskované v časopisech, kde vycházely také její povídky, arabesky a dva romány. Povídky byly opakovaně vydávány ve sbornících. Její práce jsou sentimentální a romantické, s rysy melancholie. Spisovatelka projevovala hluboký cit, nadšení pro krásu a poezii. Velkým literárním talentem neoplývala, ale ve své době byla oblíbená především u žen.^[8][9]

Romány

• Na březích Nežárky (1883)
• Vlasti a tobě! (1886)

Povídkové soubory

• Povídky, novely a arabesky (1880)
• Nové povídky (1883)

Básnická sbírka

• Pohrobky (1872)

Mezi její nejlepší básně patří Šedivý vlas, Jezero, Fantazie a Lehká mysl.

Vedle své beletristické tvorby byla také autorkou fejetonů, ve kterých kladla důraz na důležitost ženské emancipace a vlastenectví.