Boudicca

Boudica či Boudicca (v latinských pramenech uváděná jako Boadicea a ve velštině jako Buddug) byla královna kmene Icenů, která v roce 60 či 61 našeho letopočtu stála v čele povstání keltských Britů (Britonů) proti římským dobyvatelům. Je považována za britskou národní hrdinku a symbol boje za spravedlnost a nezávislost.

Boudica
Bronzové sousoší Boadicea and Her Daughters na předmostí londýnského mostu Westminster Bridge
Narození	30 Británie
Úmrtí	61 (ve věku 30–31 let) nebo 62 (ve věku 31–32 let) Británie
Příčina úmrtí	otrava
Povolání	vojevůdkyně, vládkyně, královna a odbojářka
Choť	Prasutagus
Funkce	královna (60)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zprávy o královně Boudice a povstání keltských kmenů v Británii pocházejí převážně z děl antických historiků Tacita a Cassia Dia.

Život a protiřímské povstání

Boudica na obraze Johna Oppie

O Boudičině životě před vypuknutím keltského povstání není nic známo. Ví se pouze, že Boudica byla manželkou krále Prasutaga, který vládl kmenu Icenů, s nímž měla dvě dcery. Icenové obývali území zhruba v oblasti dnešního Norfolku a Suffolku. Významné království, kde razili i vlastní mince, si po vpádu Římanů do jižních částí Anglie podrželo částečnou samostatnost. Aby ji zachoval, Prasutagus ustanovil svými dědici své dvě dcery a římského císaře Nerona. Když však zemřel (v roce 60 či 61), Římané ignorovali jeho poslední vůli a království bylo začleněno do provincie Britannia.^[1] Dle Tacita římští vojáci vydrancovali královský dvůr, královu manželku zbičovali a dcery znásilnili (pravděpodobně proto, aby se nemohly provdat za někoho z keltských velmožů).^[2] Cassius Dio uvádí, že Římané zabavili britonským předákům předchozí císařské dary a požadovali vrácení půjček, které Icenové za půjčky nepovažovali.

Boudica shromáždila Iceny, Trinovanty a další keltské kmeny a zahájila vzpouru proti římské nadvládě. Postavila armádu, která údajně čítala 120 000 mužů.^[3] Prvním cílem bylo město Camulodunum (současný Colchester), jedno z nejdůležitějších měst provincie, kde stál Claudiův chrám a kde byli usazeni římští veteráni. Když povstání začalo, jedinými římskými jednotkami, které byly k dispozici, aby poskytly pomoc, bylo 200 mužů pomocných jednotek (tzv. auxilia) umístěných v Londiniu (Londýn), které nebyly dostatečně vybavené k boji. Guvernér provincie Gaius Suetonius Paulinus byl totiž právě na tažení na posvátném ostrově Mona (dnešní Anglesey), kde likvidoval centrum druidského odporu. (Římané zde povraždili místní kněžky a druidy a pokáceli posvátné duby.)

Útok na Camulodunum

Slabě opevněné Camulodunum bylo srovnáno se zemí a jeho obyvatelstvo pobito. Když se zpráva o povstání dostala do pevnosti Lindum Colonia (dnešní Lincoln), kde byla posádkou Legio IX Hispana, její velitel Quintus Petillius Cerialis shromáždil rychle asi 2500 mužů a vyrazil ke Camulodunu. Utrpěl však drtivou porážku, celé jeho pěší vojsko bylo pobito, zachránil se jen velitel s částí jízdy. Boudičina armáda poté táhla na Londinium. Suetonius Paulinus se svými vojáky rychle opustil Monu a vytáhl proti ní, avšak neměl dostatek sil, aby se jí postavil v otevřeném poli, a tak město obětoval. Vzbouřenci nebrali zajatce, obyvatelé Londinia byli povražděni a město vypáleno. Podobný osud potkal také Verulamium (současné St Albans). Celkem bylo zabito 70–80 tisíc lidí, převážně civilistů.^[1]

Suetonius Paulinus poté přeskupil své síly a shromáždil armádu téměř 10 000 mužů. Na neznámém místě kdesi u římské cesty dnes zvané Watling Street zaujal strategické postavení na místě s úzkým vchodem a lesem za zády. Uprostřed formace postavil legionáře v pevně semknutých řadách, po stranách rozestavil lehkou pěchotu z pomocných sborů a na křídlech připravil jízdu. Keltské vojsko vedené Boudikou mělo mnohonásobnou přesilu, ale mělo horší výzbroj a nebylo schopno odolávat systematickému postupu Římanů s oštěpy a meči. Navíc si sami zablokovali cestu k ústupu svými vozy, kde měli i své ženy a děti, aby přihlížely očekávanému vítězství.^[4] Tacitus uvádí že padlo pouhých 400 legionářů proti 80 000 mrtvým straně Britonů.^[5] Bitva se změnila v masakr a znamenala definitivní porážku povstání. Dle Tacita spáchala Boudica krátce po porážce sebevraždu otrávením, dle Cassia Dia byla příčinou její smrti nemoc a následně jí Britonové uspořádali slavný pohřeb (tato tvrzení se nutně nemusejí vylučovat).^[6]

Ohlasy v umění

Boudica a její dcery - socha v Breconu

Boudica má v Londýně na temžském nábřeží Victoria Embankment poblíž stanice metra Westminster bronzové sousoší Boadicea and Her Daughters (Boudicca a její dcery). Další její socha se nachází ve městě Brecon ve Walesu.

Vzpoura královny Boudiky se stala námětem několika filmových a televizních zpracování, např. :

• Boudica (film); Velká Británie, 2003
• Keltové: krev, železo a oběti (seriál), Epizoda 3 Vzpoura královny Boudicy; Velká Británie, 2015
• Boudica (film); Velká Británie, 2023; s Olgou Kurylenko v titulní roli

Příběh Boudiky je tématem série historických románů Boudica od Mandy Scott:

1. Boudica. Ve znamení orla
2. Boudica. Ve znamení býka
3. Boudica. Ve znamení psa
4. Boudica. Ve znamení hada

Boudice věnovali jednu ze svých písní také Alan Stivel (Boudicca na albu Human~Kelt) a Enya (Boadicea na albu Enya).