Bohodar Dosužkov

Bohodar Theodor Dosužkov (rusky Фёдор Николаевич Досужков; 26. ledna 1899, Baku – 19. ledna 1982, Praha) byl ruský a po emigraci československý lékař, jeden ze zakladatelů československé psychoanalýzy^[1][2].

Hrob Bohodara (Theodora) Dosužkova, Olšanské hřbitovy (Pravoslavný hřbitov)

Bohodar (Teodor) Dosužkov
Rodné jméno	Фёдор Николаевич Досужков
Narození	25. ledna 1899 Baku
Úmrtí	19. ledna 1982 (ve věku 82 let) Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Vzdělání	Univerzita v Rostově na Donu
Alma mater	Novorossijské gymnázium (do 1918) Rostovská státní univerzita (1918–1920) Univerzita Karlova (1921–1927) První kyjevské gymnázium
Povolání	psychiatr, psychoterapeut
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodil se 26. ledna 1899 v Baku^[3]. Studoval přírodní vědy v Rostově na Donu^[4]. V roce 1918 opustil Rusko. V roce 1921 přijel společně s manželkou do Prahy^[4]. V Praze se seznámil s N. J. Osipovem a navštěvoval jeho psychoanalytický kroužek^[3][5]. Působil od dvacátých let 20. stol. v Praze, podílel se na etablování československé psychoanalýzy, resp. stal se jedním z mála cvičných (trainingových) psychoanalytiků v Československu. Udržel kontinuitu československé psychoanalýzy^[5], byť v ilegalitě, za německé okupace i za bolševické vlády, a to se dvěma světlými obdobími: 1945 až 1948 a 1968 až 1969. Poznamenejme, že po druhé světové válce navázal kontakt s Otto Fenichelem, který vedl československou psychoanalytickou studijní skupinu před válkou. Jedním z jeho žáků se stal MUDr. JUDr. Otakar Kučera, původně dětský psychiatr, další po Dosužkovovi význačný trainigový psychoanalytik; mezi Kučerovy žáky patří většina psychoanalytiků ze starší generace včetně jeho žáků MUDr. Pavla Tautermanna, MUDr. Ladislava Haase (1. března 1904 Lučenec – únor 1986 Londýn), PhDr. Marie Bénové (1908–1987) nebo např. Zbyňka Havlíčka (22. května 1922 Jilemnice – 7. ledna 1969 Praha)^[6].

Angažoval se ve vydávání psychoanalytického sborníku mezi roky 1945 a 1948(9)^[7] a v letech 1968 a 1969 a při vydání Freudových Vybraných spisů na konci šedesátých let^[8][9][10].

Po celou dobu okupace (1939–1945) a bolševické cenzury vedl bytové semináře a tajné analýzy.

Jeho dcera Evženie (Žeňa; nar. 1935^[11]) emigrovala do Německé spolkové republiky („západní Německo“) a stala se význačnou psychoanalytičkou.