Bolfánek

Bolfánek je zděná rozhledna na vrchu Žďár (583 m), něco přes kilometr jihozápadně od městyse Chudenice v okrese Klatovy. Samotná rozhledna měří 45 m a má celkem 138 schodů.^[1] Jedná se o věž bývalého kostela, zasvěceného bavorskému světci Wolfgangovi, jehož počeštěným jménem je místo nazýváno. Rozhledna je chráněna jako kulturní památka.^[2]

Bolfánek
Základní informace
Konstrukce	zděná
Kóta paty	583 m n. m.
Rok vzniku	1845
Stát	Česko Česko
Kraj	Plzeňský kraj
Souřadnice	49°27′34,56″ s. š., 13°9′45,72″ v. d.
Technické informace
Výška stavby	45 m
Počet schodů	138
Stav	funkční
Kód památky	30871/4-2987 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie kostela sv. Wolfganga

Na místě, kde dnes stojí rozhledna, stávala původně kaplička, postavená na paměť řezenského biskupa, svatého Wolfganga. Roku 973 zde měl přenocovat cestou z Prahy, kde vysvětil prvního českého biskupa Dětmara. Kdy přesně vznikla, není známo. Z písemných památek je však zřejmé, že církevní stavba zasvěcená sv. Wolfgangovi zde již před rokem 1600 stávala a že byla cílem náboženských poutí.

V letech 1724–1729 zde byl na popud Františka Josefa Czernina podle projektu významného architekta této doby Františka Maxmiliana Kaňky postaven barokní kostel.^[3] Kaňka navrhl mohutný chrám se zaklenutou lodí, jehož zvonici zakončovala rozměrná cibulová báň s lucernou. Kostel měl tři oltáře - donátorem hlavního, zasvěceného sv. Wolfgangovi, byl hrabě František Josef, donátorkou bočních, zasvěcených sv. Janu Nepomuckému a sv. Václavovi, byla jeho manželka Isabella Marie, rozená komtesa z Merode – Westerloo.^[3]

Ke kostelu již tehdy patřila dodnes zachovaná Šlépějová kaple, kterou nechal postavit Prokop Vojtěch, syn hraběte Františka Josefa.^[3] Je v ní možné vidět kus skály s údajnými otisky nohy sv. Wolfganga a jeho biskupské berly.

Poutě na Bolfánek se konaly vždy 21. října. Faráři při bohoslužbě a zpovědích pomáhal poustevník, pro kterého byla u kostela zřízena poustevna. Autorem tohoto obydlí byl opět F. M. Kaňka.

Po 60 letech byl kostel výnosem císaře Josefa II. roku 1786 označen za filiální a jako takový zrušen. Mobiliář byl rozvezen do okolních kostelů a kaplí, chrám na Žďáru začal chátrat.

Nejpozději v roce 1810 byl kostel kvůli špatnému stavu zbořen. Materiál byl rozebrán a využit pro stavby v okolí - nejvíce kamene je použito v ohradní zdi Bažantnice pod Lučicemi.^[3]

Roku 1814 rozhodli Černínové o úpravě osiřelé zvonice na rozhlednu. Adaptace, při níž věž novogoticky upravil tesař Kubát z Pušperka, trvala do roku 1845.^[3] Nad vstupem do rozhledny při ní bylo v místě bývalé kruchty osazeno velké obloukové okno. Po stranách věže jsou dodnes patrná napojení někdejší chrámové lodi i její základy.