Ču-jin fu-chao

From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Bopomofo (oficiálně 注音符號, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – „fonetické znaky“) je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma.

Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 19121913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínských znaků do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin).[zdroj?] Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchajwanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma.

Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.

Další informace Bopomofo, Pinyin ...
Remove ads

Externí odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads