Britský idealismus

Britský idealismus je novohegelovství ve Velké Británii.

F. H. Bradley, nejvýznamnější představitel anglických hegelovců.

Okolnosti vzniku

Ve stejné době, kdy se v Německu v druhé polovině 19. století ozvala výzva "zpět ke Kantovi", ožil zájem o německou klasickou filozofii v Anglii a v USA. Hlavním projevem této tendence se stal absolutní idealismus. Již v sedmdesátých letech si tento idealismus nejen vybojoval své místo pod sluncem, ale stal se i jedinou z vlivných škol, která potlačila v té době již zcela degradovanou filozofii zdravého rozumu i pozitivismus.^[1]

Absolutní idealismus bývá často nazýván anglickým novohegelovstvím.^[2][3] Jeho vznik, který se zdá poněkud zvláštní, uvědomíme-li si, že v anglické filozofii v první polovině 19. století zcela převládal empirismus a senzualismus, byl však připraven objektivně idealistickými proudy, které v Anglii již dávno existovaly, tj. cambridžským platonismem v 17.–18. století a "novoidealismem" v Anglii (Samuel Taylor Coleridge, Thomas Carlyle). Avšak vliv absolutního idealismu nebyl dlouhodobý a trvalý. Brzy po první světové válce ztrácí absolutní idealismus svůj vliv, rychle mizí a uvolňuje místo realistickým školám (neorealismus, kritický realismus) a novopozitivismu (zejména analytické filosofii).^[4]

Německý a britský idealismus

Podrobnější informace naleznete v článku Německý idealismus.

Britský idealismus se nezabýval jen reprodukcí Hegelových idejí na britské půdě. Jestliže můžeme Stirlinga (1820–1909) Edwarda Cairda (1835–1908) počítat k novohegelovcům, pak Green (1836–1882) je blíže ke Kantovi. Francis Herbert Bradley (1846–1924), nejvýznamnější představitel britského idealismu, napsal:

Nikdy bych sám sebe nemohl nazvat hegelovcem - jednak proto, že nemohu říci, že bych si osvojil Hegelův systém, jednak proto, že nemohu přijmout to, co se zdá být jeho základním principem,^[5]

Francis Herbert Bradley

tj. univerzální, všeobsáhlý výklad myšlení, ideje v Hegelově systému. Tento princip pokládal Bradley za jednostranný, který jen částečně vyjadřuje Absolutno. Všichni představitelé této školy doplňují ideje přejaté z Hegelovy filozofie kantovskými a berkeleyovsko-humeovskými prvky. Pojetí filozofie jako "kritiky kategorií" vlastní britskému idealismu vyjadřuje první tendenci, a ztotožnění Absolutna se zkušeností vyjadřuje tendenci druhou. A přesto převzetí řady důležitých stránek hegelovské filozofie dokazuje sounáležitost britského idealismu k širokému mezinárodnímu proudu novohegelovství.^[6]

Britský idealismus přejímá z Hegelovy filozofie především její náboženskou tendenci.

Jasně vyjádřené poslání I. Kanta a G. W. F. Hegela nemělo ve skutečnosti jiný cíl, než obnovit víru, tj. víru v Boha, víru v nesmrtelnost duše a ve svobodu vůle, a navíc víru v křesťanství jako náboženství zjevené.

James Hutchison Stirling, The Secret of Hegel

Totéž tvrdil i Caird, který prohlašoval, že se Hegel řídil „praktickými instinkty nejvyššího duchovního života člověka, přáním obnovit mravní a náboženský základ lidské existence, narušený revolučním skepticismem.“^[7]

Absolutno

Podrobnější informace naleznete v článku Absolutno.

Idea Absolutna, tj. nejvyšší, dokonalé, absolutní reality, byla také přejata z Hegela. Je to v podstatě hegelovská absolutní idea, zbavená však svého historismu. Proto vystupuje do popředí "celistvost", jednota Absolutna. Absolutno nazývá Edward Caird „samostatným a inteligibilním celkem,“ Green „neměnným pořádkem vztahů,“ Bradley „úplným systémem,“ „individuem.“^[8]