Cecil Beaton

anglický fotograf, scénograf a kostýmní výtvarník From Wikipedia, the free encyclopedia

Cecil Beaton
Remove ads

Sir Cecil Walter Hardy Beaton, CBE, (14. ledna 1904 – 18. ledna 1980) byl anglický módní a portrétní fotograf, během druhé světové války válečný fotoreportér, dále též scénograf a kostýmní výtvarník. Byl trojnásobným držitelem ocenění Oscar, z toho dvě ocenění získal za film My Fair Lady, za celkové výtvarné řešení a kostýmy, dále také čtyřnásobným držitele prestižní divadelní ceny Tony. [1]

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Thumb
Královna Alžběta II. a princ Philip, 1953
Thumb
Cecil Beaton: Arthur Tedder, 1942
Thumb
RAF 108 Liberator, 1942
Thumb
Piloti Wellingtonu, 1941
Remove ads

Životopis

Narodil se 14. ledna 1904 v Hampstead jako syn Ernesta Waltera Hardyho Beatona (1867–1936), prosperujícího obchodníka se dřívím, a jeho ženy Etty Sissonsové (1872–1962). Jeho dědeček Walter Hardy Beaton (1841–1904) založil rodinný podnik Beaton Brothers Timber Merchants and Agents a jeho otec v podnikání pokračoval. Ernest Beaton byl také amatérský herec a jeho manželka, Cecilova matka, byla dcerou kováře Cumbriana, který přijel do Londýna.[2] Spolu měli čtyři děti – kromě Cecila ještě dvě dcery – Nancy (1909–1999) a Baba (1912–1973), a dalšího syna Reggieho (1905–1933). Do školy chodil Cecil Beaton v Heath Mount.

Když Beaton vyrůstal, jeho chůva vlastnila fotoaparát Kodak 3A Camera, populární model, který byl známý tím, že to byl ideální přístroj pro učení. Začala ho učit základy fotografování a vyvolávání filmů. Často portrétoval své sestry a matku sedící za nimi. Když byl dostatečně zdatný, začal posílat fotografie do londýnských společenských časopisů, často pod pseudonymem a s dodatkem 'doporučená' práce Beatona.[pozn. 1][3]

Patnáct let v období 1930 – 1945 měl Beaton pronajatý dům Ashcombe House ve Wiltshire, kde hostil celou řadu pozoruhodných postav.

V roce 1972 byl pasován na rytíře. O dva roky později jej postihla mozková mrtvice, po které trvale ochrnul na pravé straně těla. I když se naučil psát a kreslit levou rukou a měl upravenou kameru, stal se kvůli tomu frustrovaný. V důsledku mrtvice se začal starat o finanční zajištění ve stáří. V roce 1976 vstoupil do jednání s Philippe Garnerem, expertem na prodej fotografií Sotheby's. Tak se do aukční síně Garner dostal Beatonův archiv s výjimkou všech portrétů královské rodiny a pěti desítek tisků Vogue v Londýně, Paříži a New Yorku. První z pěti aukcí se konala v roce 1977, poslední v roce 1980.

Do konce roku 1970 se z Beatona stal starý muž. V lednu 1980 zemřel jedné noci ve svém domě Reddish House v Broad Chalke ve Wiltshire ve věku 76 let.[3]

Velkou jeho láskou byl sběratel umění Peter Watson, ačkoli nikdy nebyli milenci. Měl vztah se známými ženami, včetně herečky Grety Garbo a britské prominentky Doris Castlerosse.

Dílo

Fotografie

Nejdříve začínal portrétovat své sestry pod dohledem chůvy, která sama byla amatérská fotografka. Zajímal se o komponovanou fotografii barona Adolph de Mayera a Edwarda Steichena. Ve svých snímcích nekladl důraz ani tak na portrétovaného nebo na to co měl na sobě, ale spíše na atmosféru a celkový dojem celé scény. Jeho první malá výstava v Londýně mu otevřela dveře do časopisu Vogue, pro který začal uprostřed padesátých let pracovat jako módní fotograf. Kromě toho pracoval pro Harper's Bazaar. V Hollywoodu třicátých let měl možnost portrétovat celou řadu filmových hvězd, v roce 1937 jako dvorní fotograf portrétoval královskou rodinu a během druhé světové války pracoval jako válečný fotoreportér pro Britské ministerstvo informací.

Beaton navrhoval obaly na knihy, kostýmy pro charitativní odpoledne, vyučoval profesionální řemeslo fotografie v ateliéru Paula Tanqueraye, dokud jej nepřijali na pravidelnou práci do časopisu Vogue v roce 1927.[4] Také založil vlastní studio, kde jedním z jeho prvních klientů – a později nejlepších přátel – byl Stephen Tennant; Beatonovy fotografie Tennanta a jeho přátel jsou považovány za jedny z nejlepších reprezentací „nadějných mladých lidí“ (Bright Young People) Anglie z dvacátých a třicátých let.

Nejznámější je svými módními fotografiemi a portréty. Pracoval jako stálý fotograf pro magazín Vanity Fair a Vogue, kromě toho portrétoval celebrity v Hollywoodu. Stal se fotografem pro britské vydání Vogue v roce 1931, když jeho kolega George Hoyningen-Huene, fotograf pro francouzský Vogue, odcestoval do Anglie se svým novým přítelem Horstem. Horst sám začal pracovat pro francouzský Vogue v listopadu téhož roku.[5]

Beatonův první fotoaparát byl sklopný Kodak 3A. V průběhu své kariéry používal velkoformátové fotoaparáty a také menší aparáty Rolleiflex. Beaton nebyl známý jako vysoce kvalifikovaných technický fotograf, ale místo toho se zaměřoval na přesvědčivou kompozici modelu nebo scény a hledal nejlepší moment ke stisknutí spouště.

Beaton často fotografoval královskou rodinu pro oficiální publikace.[6] Jeho oblíbenou královskou modelkou byla Elizabeth Bowes-Lyon, po jednom úspěšném fotografování si dokonce přivlastnil její šáteček na památku. Beaton fotografoval slavnou svatbu Eduarda VIII. a Wallis - vévodkyně z Windsoru.

V průběhu druhé světové války byl Beaton vyslán Ministerstvem informací Spojeného království zaznamenat obrazem události z domácí fronty. Během tohoto úkolu zachytil jeden z nejtrvalejších obrazů britských utrpení během války, například tříletou oběť operace Blitz Eileen Dunneovou, zotavující se v nemocnici, jak drží svého milovaného medvídka.[7][8] Když byl tento snímek zveřejněn, USA ještě oficiálně nebyly zapojeny do války, ale zveřejňování obrázků Beatona a dalších v americkém tisku pomohlo tlačit americkou veřejnost k tomu, aby vyvinula tlak na vládu na pomoc Británii v hodině nejpotřebnější.[3]

Beaton měl hlavní vliv na vztah se dvěma dalšími předními hvězdami britské fotografie, a sice Anguse McBeana a Davida Baileyho. McBean pravděpodobně patřil mezi nejlepší portrétní fotografy své doby – ve druhé části své kariéry (po válce) byla jeho práce Beatonem silně ovlivněna, i když McBean byl mnohem zdatnější v technickém provedení snímků. Bailey byl také Beatonem hodně ovlivněn, když společně pracovali pro britský Vogue na počátku šedesátých let, Bailey využíval čtvercový formát fotografií 6×6, což byla oblíbený formát Beatona.

Honorace, ocenění a medaile

  • Tony Award for Best Costume Design za Quadrille (1955)
  • Řád britského impéria CBE (1956)
  • Tony Award for Best Costume Design za My Fair Lady (1957)
  • Fellow of the Ancient Monuments Society (1957)
  • Academy Award for Costume Design za Gigi (1958)
  • Tony Award for Best Costume Design za Saratoga (1960)
  • Chevalier de la Légion d'Honneur (1960)
  • Academy Award for Best Art Direction za My Fair Lady (1964)
  • Academy Award for Costume Design za My Fair Lady (1964)
  • Královská fotografická společnost Velké Británie, Honorary Fellow, (1965)
  • Tony Award for Best Costume Design za Coco (musical) 1970
  • Řád britského impéria KBE (1972)
Remove ads

Dílo

Fotografie

Bibliografie

  • My Royal Past, 1939
  • Ashcombe: The Story of a Fifteen-Year Lease, 1949
  • Photobiography, 1951
  • Persona Grata, 1953
  • Indian Diary and Album
  • The Glass of Fashion
  • My Bolivian aunt: a memoir
  • Chinese Diary and Album
  • Japanese
  • Ballet
  • Portrait of New York
  • Self-portrait with Friends: the Selected Diaries of Cecil Beaton, 1926–1974
  • The wandering years; diaries, 1922–1939
  • Cecil Beaton's The Years Between Diaries, 1939–44
  • The strenuous years, diaries, 1948–55
  • The restless years: diaries, 1955–63
  • The parting years: diaries, 1963–74
  • The Unexpurgated Beaton: The Cecil Beaton Diaries as He Wrote Them, 1970–1980
  • Beaton in the Sixties: The Cecil Beaton Diaries as He Wrote Them, 1965–1969
  • Cecil Beaton's 'Fair Lady', (1966) (diary excerpts and costume sketches)
  • The face of the world: an international scrapbook of people and places.
  • I take great pleasure
  • Quail in Aspic: the Life Story of Count Charles Korsetz

Výstavy

Hlavní výstavy se konaly v National Portrait Gallery v Londýně v roce 1968 a 2004. V Londýnském válečném muzeu se konala výstava 350 Beatonových válečných snímků v září až prosinci 2012.[8]

První mezinárodní výstava třicátých letech a první výstava jeho díla v Austrálii se konala v Bendigo, Victoria od 10. prosince 2005 do 26. března 2006.

Zastoupení ve sbírkách

Remove ads

Citáty

  • Penn si všechno dělá velmi složité. Nepoužívá žádné pomůcky ani rekvizity. Ke svícení požívá jen ty nejjednodušší lampy, většinou jen jeden zdroj světla, kterým svítí z boku.[9]

Galerie

  • Thumb
    Navigátor Wellingtonu, 1941
  • Thumb
    1942–1945
  • Thumb
    1942–1945
  • Thumb
    1942–1945
  • Thumb
    Naznačený ořez fotografie, 1942–1945
  • Thumb
    1942–1945
  • Thumb
    1942–1945
  • Thumb
    Women's Horticultural College, Waterperry House, Oxfordshire, 1943
  • Thumb
    Women's Horticultural College, Waterperry House, Oxfordshire, 1943
  • Thumb
    Women's Horticultural College, Waterperry House, Oxfordshire, 1943

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads