Chálid bin Abd al-Azíz

Chálid bin Abd al-Azíz (13. února 1913 Rijád – 13. června 1982, tamtéž) byl čtvrtým králem Saúdské Arábie. Vládl zemi v letech 1975 až 1982.

Chálid ibn Abdul al-Azíz
saúdskoarabský král
Král Saúdské Arábie
Předseda vlády Saúdské Arábie
Období	25. března 1975 – 13. června 1982
Předchůdce	Fajsal bin Abd al-Azíz
Nástupce	Fahd bin Abd al-Azíz
Narození	13. února 1913 Rijád
Úmrtí	13. června 1982 (ve věku 71 let) Rijád, Saúdská Arábie Saúdská Arábie
Pohřben	Hřbitov Al Oud v Rijádu 13. června 1982
Potomci	Faisal bin Khalid bin Abdulaziz Al Saud, Moudi bint Khalid Al Saud a Abdallah bin Khalid
Dynastie	Saúdové
Otec	Abd al-Azíz ibn Saúd
Matka	Al Jawhara bint Musaed Al Jiluwi
Příbuzní	Musa'id bin Abdulaziz Al Saud, Mutaib bin Abdulaziz Al Saud, Fahd ibn Abdul al-Azíz, Muhammad bin Abdulaziz Al Saud, Turki I bin Abdul, Fajsal ibn Abdul al-Azíz, Turki II bin Abdul-Aziz Al Saud, Mishaal bin Abdulaziz, Abdul-Rahman bin Abdul-Aziz Al Saud, Sattam bin Abdul-Aziz Al Saud, Sultán ibn Abd al-Azíz, Nájif bin Abd al-Azíz, Salmán ibn Abd al-Azíz, Ahmad ibn Abdul al-Azíz, Abdul Majeed bin Abdulaziz Al Saud, Hazloul bin Abdulaziz Al Saud, Badr bin Abdulaziz Al Saud, Fawwaz bin Abdulaziz Al Saud, Mashhur bin Abdulaziz Al Saud, Abdul Ilah bin Abdulaziz Al Saud, Bandar bin Abdulaziz Al Saud, Abdalláh ibn Abd al-Azíz, Mamdoh bin Abdulaziz, Mansour bin Abdulaziz Al Saud, Nasser bin Abdulaziz, Nawwaf bin Abdulaziz Al Saud, Talál bin Abd al-Azíz, Saad bin Abdulaziz, Mukrín bin Abd al-Azíz, Thamir bin Abdulaziz Al Saud, Abdallah bin Muhammad bin Saud, Latifa bint Abdulaziz Al Saud, Al-Bandari bint Abdul-Aziz Al Saud, Al Jawhara bint Abdulaziz Al Saud, Seeta bint Abdulaziz Al Saud, Haya bint Abdulaziz Al Saud, Luluwah bint Abdul-Aziz Al Saud, Sultana bint Abdul-Aziz Al Saud, Majid bin Abdulaziz Al Saud, Mishari bin Abdulaziz Al Saud, Hamoud bin Abdulaziz Al Saud, Abdul Muhsin bin Abdulaziz Al Saud, Saúd ibn Abdul al-Azíz a Anud bint Abdulaziz (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na trůn nastoupil po zavraždění krále Fajsala. Jeho moc mírně oslabila ve prospěch princů. Soustředil se na rozvoj školství, za jeho vlády vzniklo mnoho nových škol, včetně Univerzity krále Fajsala. Chálidova vláda byla charakteristická uvolněním napětí v zemi, když propustil politické vězně z Fajsalovy éry a přerozdělil část státních peněz chudým. Rostlo však napětí náboženské, zejména kvůli diskriminaci náboženských skupin (hlavně ší'itů ve Východní provincii, kteří pořádali v letech 1979–1980 mohutné demonstrace). V jeho éře začal rovněž růst problém radikálních náboženských skupin. Roku 1979 například čelil obsazení mešity Al-Masdžid al-Harám islámskou sektou, která prohlásila, že jeden z jejích členů je prorokovaný Mahdí a že ho všichni muslimové musí poslouchat. Zajali přitom řadu rukojmích. Chálid použil proti skupině ozbrojenou sílu, 63 rebelů bylo záhy popraveno.

Výrazným mezinárodněpolitickým Chálidovým úspěchem byla dohoda s Ománem o sporných hranicích roku 1975. Posílil rovněž vazby s Bahrajnem, Kuvajtem, Katarem a Spojenými arabskými emiráty. Uvítal íránskou revoluci a pokusil se o porozumění, avšak šíítsko-sunnitská bariéra to znemožnila. Proto podporoval Irák v irácko-íránské válce.

Chálida v den jeho smrti na infarkt myokardu 13. června 1982 nahradil král Fahd.

Vyznamenání

• velkokříž Řádu za občanské zásluhy – Španělsko, 15. února 1974^[1]
• Královský Viktoriin řetěz – Spojené království, 1981
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 20. ledna 1981
• velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 15. června 1981^[2]
• čestný člen Řádu říšské koruny – Malajsie, 1982^[3]