Chálida Džarrár
palestinská politička From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Chálida Džarrár (arabsky خالدة جرار; * 9. února 1963, Náblus)[1] je palestinská politička, která byla v roce 2006 zvolena do Palestinské legislativní rady za Lidovou frontu pro osvobození Palestiny.[2][3] Mezi lety 2012 a 2016 byla za Palestinu členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V období let 2016 až 2021 poté oficiální náhradnicí.[4] Podílela se na přijetí Palestiny mezi členské státy Mezinárodního trestního soudu.[5] Byla také ve vedení palestinské neziskové organizace Addameer (Asociace pro podporu vězňů a lidská práva), která pomáhá řešit případy Izraelem zatčených či zadržených Palestinců.[6]
Několikrát byla zatčena izraelskými bezpečnostními složkami. Část ze zatčení skončila tzv. administrativním zadržením bez vznesení obvinění nebo soudního procesu.
Remove ads
Život
Narodila se v roce 1963 ve městě Náblus na palestinském Západním břehu Jordánu.[1] Má magisterský titul z politologie, kterou absolvovala na palestinské univerzitě Birzeit.[1] Mezi lety 1994 až 2006 byla ve vedení neziskové organizace Addameer (Asociace pro podporu vězňů a lidská práva), která pomáhá řešit případy Izraelem zatčených či zadržených Palestinců.[1] Na univerzitě potkala svého manžela Ghassana Džarrára, který byl následně aktivní jako politický aktivista, kterého izraelské složky zatkly celkem čtrnáctkrát a v administrativní vazbě dohromady strávil téměř jedenáct let.[7]
Měla syna Wadia a dvě dcery, Yafu, s právnickým titulem z Ottawské univerzity, a Suhu, s magisterským titulem v oboru vědy a politiky v oblasti klimatických změn.[8] Yafa v roce 2003 vycestovala na středoškolské studijní stipendium do Kanady, kde následně studovala také na univerzitě a získala druhé občanství. V Kanadě již zůstala.[9] Suha zemřela v roce 2021 na srdeční zástavu, Wadia zemřel v roce 2024 také na srdeční zástavu. Chálida Džarrár byla v obou případech v té době ve vězení a nebyla jí povolena účast na pohřbech jejích dětí. Stejně tak se nesměla účastnit pohřbů svých rodičů, kteří zemřeli v roce 2015 (otec) a 2018 (matka).[10]
Poprvé byla izraelskými bezpečnostními složkami zatčena během protestů 8. března 1989 při příležitosti Mezinárodního dne žen.[11]
V roce 1998 jí Izrael na neurčito zakázal vycestovat ze země. Pouze v roce 2010 mohla podstoupit lékařský zákrok v Jordánsku.[12]
V roce 2006 byla zvolena za Lidovou frontu pro osvobození Palestiny do Palestinské legislativní rady. V legislativní radě předsedala výboru pro vězně.[1] Následně byla členkou Palestinského národního výboru pro členství v Mezinárodním trestním soudu.[1]
Několikrát byla zatčena izraelskými bezpečnostními složkami. Část ze zatčení skončila tzv. administrativním zadržením bez vznesení obvinění nebo soudního procesu. Takto byla zatčena ve svém domě v Rámaláhu v roce 2015 po zásahu desítek izraelských vojáků.[13] Podle vojenského rozkazu byla zadržena pro podezření z „podněcování a zapojení do teroru“ a převezena do Jericha.[14] Tam vojenský soud schválil šestiměsíční administrativní vazbu.[5] Zadržení bez řádného soudu vzbudilo pobouření.[15][16][17] Amnesty International v té době upozorňovala, že Džarrár měla chronické zdravotní problémy (například cévní mozkové příhody a vysoký cholesterol) a potřebuje adekvátní lékařský dohled. Organizace současně kritizovala, že izraelská armáda nepředložila své důkazy pro zadržení.[18] 58 členů politické frakce Levice v Evropském parlamentu – GUE/NGL podepsalo dopis, ve kterém odsoudili zatčení Džarrár. Poslanci vyjádřili podezření, že důvodem pro zatčení Džarrár ve skutečnosti byla její role v usilování o přijetí Palestiny do Mezinárodního trestního soudu.[19] Po nátlaku se ve věznici Ofer uskutečnil soudní proces, ve kterém byla Džarrár obviněna ze členství v organizaci, kterou Izrael považuje za teroristickou, z podněcování k násilí proti izraelské armádě, z pronášení politických projevů, z účasti na demonstracích a celkově z kritiky Izraele a jeho okupace Západního břehu Jordánu.[20] Podle zprávy Amnesty International, založené na svědectví, Džarrár ve vazbě čelila mučení a spánkové deprivaci.[21] Po potvrzení administrativního zadržení byla mezi šestnácti zadržovanými palestinskými politiky, kteří jinak byli zejména z Hamásu.[17] Propuštěna byla v červnu 2016.[22]
V červenci 2017 byla opět zatčena a držena v administrativní vazbě.[23] Byla vězněna ve věznici Damon. Propuštěna byla v únoru 2019. Po celou dobu byla zadržována bez soudu.[24]
V říjnu 2019 byla po bombovém útoku u izraelské osady Dolev mezi zatčenými členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, které izraelské bezpečnostní složky útok připisovaly. Džarrár se tak opět bez soudu dostala do administrativního zadržení.[25] V roce 2020 se doznala ke členství v Lidové frontě pro osvobození Palestiny a následně byla odsouzena na dva roky odnětí svobody za účast v organizaci považované Izraelem za teroristickou.[26] Znovu byla propuštěna v září 2021.[27]
V prosinci 2023 byla mezi zatčenými osobami, které izraelská armáda preventivně zatýkala na území Západního břehu Jordánu během války Izraele s Hamásem.[28] Propuštěna byla během první výměny vězňů po dosažení dohody o příměří v lednu 2025.[29] Půl roku ze zadržení strávila s podlomeným zdravím na samotce bez oken o rozměrech 2,5 x 1,5 metru ve věznici ve městě Ramla.[30]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads