Chaïm Soutine

Chaïm Soutine (pův. Хаим Соломонович Сутин, 13. ledna 1893 Smiloviči, Ruské impérium, dnes Bělorusko – 9. srpna 1943 Paříž, Francie) byl malíř židovského původu, dlouhodobě žijící ve Francii. Maloval expresionisticky laděné krajiny, zátiší a portréty. Patřil mezi umělce moderní Pařížské školy (École de Paris).

Chaïm Soutine
Narození	13. ledna 1893 Smilavičy
Úmrtí	9. srpna 1943 (ve věku 50 let) 16. pařížský obvod
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	École des Beaux-Arts
Povolání	malíř, umělec a projektant
Ovlivněný	Rembrandt
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v židovském ghettu poblíž Minsku jako desáté dítě z jedenácti potomků chudého krejčího. Jeho rodina byla silně ortodoxní a řídila se pravidly Talmudu, proto si nepřála, aby se jejich syn věnoval umění a maloval (zde zejména lidské postavy). V roce 1907 se začal učit retušérem fotografií, ale o rok později vstoupil na malířskou akademii ve Vilniusu. Během následujících let se rozešel s ortodoxní vírou.^[1] V roce 1913 se odebral do Paříže, aby zde dále studoval. Často navštěvoval Louvre, kde obdivoval především Rembrandtovy obrazy.

Bydlel na Montparnassu a maloval expresionistická zátiší a portréty. Postupně seznámil s celu řadou výtvarníků, kteří zde žili. Byla tu komunita polských a ruských umělců židovského původu, jako byli například Jacques Lipchitz, Ossip Zadkine nebo Marc Chagall. Největší vliv na měj měl patrně Amedeo Modigliani, který se stal jeho přítelem. Od roku 1915 společně sdíleli ateliér a také bohémský životní styl. Žili v bídě, protože o jejich obrazy nebyl zájem. Modigliani ho seznámil s obchodníkem s obrazy Leopoldem Zborowskim, kterého přesvědčil, aby Soutinovi poskytoval pravidelnou malou finanční podporu.^[1] V roce 1918 jim Zborowski zaplatil pobyt v Cagnes-sur-Mer na jihu Francie. Oba kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebyli odvedeni do války.

V roce 1920, po Modiglianiho smrti, Soutine odejel z popudu Leopolda Zborowskiho do městečka Céret v Pyrenejích, kde pracoval další tři roky a namaloval zde asi 200 obrazů. Jednalo se často o expresionisticky laděné obrazy krajin. Jeho tehdejší styl byl hodně ovlivněn pracemi Vincenta van Gogha, i když on sám se proti tomu ohrazoval.^[2] V roce 1922 se vrátil zpět do Paříže, kde se věnoval portrétní tvorbě. V roce 1923 americký sběratel Paul Barnes v Paříži uviděl ve výloze galerie Soutinův obraz Mladý pekař, který ho ohromil a okamžitě koupil u Zborowského padesát obrazů. Pro Soutina to znamenalo zásadní obrat v jeho finanční situaci, konec života v nouzi. Barnes svou sbírku, včetně devatenácti Soutinových obrazů, prezentoval v USA. O jeho obrazy byl na trhu s uměním velký zájem.

V roce 1925 Soutine přesídlil do Cagnes, zde se nervově zhroutil a zničil větší množství svých tehdejších děl. Celý život trpěl velkými depresemi, několikrát se pokusil o sebevraždu. Jeho stav se zlepšil v roce 1929, kdy mu bohatý mecenáš a obchodník Marcellin Castaing nabídl jako podporu pobyt na svém zámku nedaleko Chartres. Během třicátých let měl Soutine řadu velkých výstav, mj. v Chicagu, New Yorku, Londýně i Paříži.

Po vpádu nacistických vojsk do Francie v roce 1940 musel jako Žid uprchnout z Paříže a dva roky se skrýval na venkově v Touraine.^[1]To mělo velký vliv na jeho celkový zdravotní stav, vinou strádání, stresů a neustálého strachu mu prasknul žaludeční vřed. Musel v Paříži narychlo absolvovat operaci, kterou nepřežil. Zemřel 9. srpna 1943 ve věku 50 let a je pohřben na pařížském hřbitově Montparnasse.

V roce 2005 byl Soutinův obraz Malý cukrář na aukci moderního umění Christie's v Londýně vydražen za více než 5 milionů liber.^[3]

Dílo

Jeho tvorba byla velice charakteristická svým osobitým stylem, ze kterého čišel zvláštní smutek, melancholie a pocit osamění (cyklus Ministranti, 1925–1927).

Zpočátku maloval hlavně zátiší s předměty ze svého okolí, mrtvými zvířaty určenými k jídlu (Zátiší se sledi, Krocan, Zajíc). Mezi jeho nejznámější díla patří obraz s námětem hromady hnijícího mrtvého masa – Mrtvola z roku 1925, který je znám tím, že v době jeho tvorby své sousedy na Montmartru šokoval neskutečným zápachem hnijícího hovězího masa (poznámka: tento obraz lze vidět, mimo jiné, např. v americkém filmu Úsměv Mony Lisy z roku 2003), což musela nakonec tehdy vyřešit přivolaná policie. Inspirací k několika obrazům s podobným námětem mu byl Rembrandtův obraz Stažený vůl.

Společně s přítelem Modiglianim sdílel zájem o portrét, jejich malířský styl byl však diametrálně odlišný. Soutin své portréty deformuje, přidává jim roky, někdy vypadají až ošklivě (portrét Paulette Jourdainové). Modigliani říkal, že Soutine maluje své portréty tak, aby si byly podobné v budoucnu. Dokázal ale vystihnout podstatu portrétované osoby (portrét sochaře Oscara Miestchaninoffa). Maloval přímo na plátno bez přípravné kresby nebo skici.

Během pobytu v Cagnes-sur-Mer roku 1918 začal malovat v plenéru, jeho krajiny zpodobují otřesy války, jsou divoké a rozervané, s intenzivní barevností (Padlý strom, Krajina na jihu, Šílená cesta do Cagnes, Červené schody v Cagnes). Ke krajinám se vrátil v posledním období svého života, kdy pobýval na venkově.

Byl předchůdcem a vzorem malířů Pollocka, Bacona a de Kooniga.

Galerie

• 
  Zátiší se sledi a cibulí (1917)
• 
  Bláznivá žena (1919)
• 
  Krajina s červenými střechami (1919)
• 
  Krajina s červenou střechou (1922)
• 
  Pohled z Céretu (1922)
• 
  Malý cukrář (1922-1923)
• 
  Hovězí a telecí hlava (1923)
• 
  Poražený býk (1925)
• 
  Zavěšený krocan (1925)
• 
  Pohled z Cagnes (1924-1925)
• 
  Ženich (1925)
• 
  Eva (1928)