Che C’-čen

Che C’-čen (čínsky pchin-jinem Hè Zizhēn, znaky zjednodušené 贺子珍; 20. září 1910 – 19. dubna 1984) byla třetí ženou Mao Ce-tunga v letech 1928–1937.^[1]

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Che C'-čen
Narození	20. září 1909 Jung-sin
Úmrtí	19. dubna 1984 (ve věku 74 let) Šanghaj
Příčina úmrtí	nemoc
Alma mater	Komunistická univerzita pracujících východu
Povolání	revolucionářka
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Mao Ce-tung (1928–1938)
Děti	Jang Jüe-chua Li Min
Funkce	člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství a mládí

Che C’-čen se narodila v roce 1909 ve městě Jung-sin v provincii Ťiang-si. V době jejího narození byl její otec okresním soudcem ve Fu-sianu v Ťiang-si. Byl však uvězněn za zanedbání povinností a propuštěn ze služby. Po jeho propuštění byla většina rodinného majetku rozprodána, přičemž jeho žena a děti žili v naprosté chudobě. Aby si rodina Che vydělala na živobytí, zřídila si na předměstí Jung-sinu čajovnu.^[2]

Che C’-čen byla přijata do církevní školy, kterou v Jung-sinu vedli finští křesťanští misionáři. Již během své školní docházky projevovala statečnou a vzdorovitou povahu. Brzy prokázala své vůdčí schopnosti a stala se mezi studenty města oblíbenou. V tomto období se několik mladých lidí z Jung-sinu, kteří studovali v hlavním městě provincie, vrátilo do svého rodiště, aby propagovali komunismus a organizovali revoluční boj.^[2]

V období Rudé armády se Mao Ce-tungova manželka Che Č’-žen stala legendární ženou. V roce 1925 se jako šestnáctiletá stala první ženou ve straně a první ženou ministryní v okrese Jung-sin v provincii Ťiang-si, ve svých 17 letech také vedla nepokoje v Jung-sinu. Po neúspěchu revoluce bojovala v Ťing-kang-šanu v dalekém vnitrozemí provincie a stala se též prvním ženským vojákem v Ťing-kang-šanu. ^[3] Che C’-čen se s Mao Ce-tungem seznámila na jaře 1928 v Ťing-kang-šanu, kde je seznámil Jüan Wen-cchaj, spolužák jejího staršího bratra. Che C’-čen byla odbornicí na partyzánský boj, byla také vynikající střelkyní, která si vysloužila přezdívku „generálka s dvěma zbraněmi“. ^[4] S Mao Ce-tungem se do sebe zamilovali a v roce 1928 se vzali. Od října 1934 se s Maem zúčastnila slavného Dlouhého pochodu (1934-35).^[3]

Manželství

Doprovázela Maa, o téměř 17 let staršího než ona sama, po celou dobu jeho partyzánské války.^[5]

Che C’-čen měla s Mao Ce-tungem tři dcery a tři syny, ale kromě dcery Li Min všichni zemřeli mladí nebo se od rodiny odloučili. Jejich nejstarší dceru, která zůstala v místní rodině ve Fu-ťienu, našel a poznal Che C’-čenin bratr v roce 1973, ale nikdy neměla příležitost se s Maem ani Che setkat.^[6] Dva angličtí badatelé, kteří se v letech 2002–2003 vydali po stopách celého Dlouhého pochodu, našli ženu, o níž se domnívají, že by mohla být pohřešovaným dítětem, které Mao a Che v roce 1935 zanechali v péči jiných.^[6]

Che C’-čen během Dlouhého pochodu utrpěla 17 zranění, když se snažila chránit zraněného úředníka před bombou. Její zdravotní stav byl poté špatný a v roce 1937 byla poslána na léčení do Sovětského svazu.^[5] Později navštěvovala Moskevskou východní univerzitu. Během pobytu Che C’-čen v Sovětském svazu se Mao seznámil a oženil se svou čtvrtou ženou Ťiang Čching, která se později stala vůdkyní nechvalně proslulého gangu čtyř během kulturní revoluce (1966-1976).^[6]

Do Číny se vrátila v roce 1947 a po vzniku nové Číny působila Che C’-čen ve svazu žen v Chang-čou ve východní provincii Če-ťiang a byla členkou nejvyššího politického poradního orgánu, Čínskéhu lidového politického poradního shromáždění.^[5]

V roce 1984 zemřela Che C’-čen sama v nemocnici v Šanghaji.^[6]

Odkaz

V roce 2007 byla v Jung-sinu otevřena pamětní síň Che C’-čen, které se jako host zúčastnila její dcera Li Min.^[6] Jedná se o dvoupatrovou budovu o rozloze 11 617 metrů čtverečních. Vláda okresu Jung-sin vynaložila na stavbu památníku více než osm milionů jüanů.^[5]