Chemin de fer Bière–Apples–Morges
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Společnost Compagnie du Chemin de fer Bière–Apples–Morges (BAM) byla soukromou železniční společností v kantonu Vaud ve Švýcarsku. Jejím hlavním předmětem provozu jsou úzkorozchodné tratě v okolí města Morges. BAM také převzala lanovou dráhu Cossonay Gare–Ville (CG) a v červenci 2003 se následně přejmenovala na Transports de la région Morges–Bière–Cossonay (MBC). BAM provozovala kromě své původní železniční tratě také několik autobusových linek v regionu Morges.
BAM, zkráceně Bière–Apples–Morges, zůstala po dobu deseti let obchodní značkou pro železniční provoz společnosti MBC. Dne 19. června 2013 oznámila firma, že nadále budou všechny aktivity vystupovat pod značkou MBC.
Hlavní trať dlouhá 19,1 kilometru vede z Morges na břehu Ženevského jezera přes Apples do Bière na úpatí Jury. Vedlejší trať dlouhá 10,6 kilometru spojuje Apples s L’Isle–Mont-la-Ville.
Remove ads
Historie
Výstavba a zprovoznění

Zřízení kasáren v obci Bière v roce 1873 a s tím související nákladní doprava byly hlavním důvodem pro projektování železniční tratě podél pohoří Jura. Plánováno bylo vedení trasy z Yverdon-les-Bains přes Orbe, L’Isle, Montricher, Bière, Gimel a Genolier do Nyonu. Tento projekt však ztroskotal kvůli příliš vysokým nákladům. Po dlouhém úsilí byla 10. října 1893 založena železniční společnost a požádala o koncesi na úzkorozchodnou trať Bière–Apples–Morges. Dne 5. srpna 1893 začaly stavební práce a 1. července 1895 mohla být trať otevřena.[1]
Mezitím obce a soukromé osoby založily železnici Chemin de fer Apples–L’Isle (AL), která 21. prosince 1894 získala koncesi pro svou trať. Otevření vedlejší trasy, postavené podle norem BAM, proběhlo 12. září 1896. Stejně jako BAM předala provozní vedení železnici Jura-Simplon-Bahn (JS). AL se však brzy dostala do finančních potíží, a proto byla k 1. červenci 1899 převzata společností BAM.[1]
Parní provoz

Po zestátnění dráhy JS převzaly státní Švýcarské spolkové dráhy (SBB) činnost tehdy již sloučeného podniku, načež BAM od 1. ledna 1916 zahájila vlastní provoz. K rozšíření skromného vozového parku při otevření tratě byla převzata parní lokomotiva G 3/3 z Brünigbahn a několik vozů z Rhétské dráhy (RhB).
BAM, která sloužila převážně osobní dopravě, měla od svého otevření značné finanční problémy. Po převzetí silně ztrátové AL nestačily ani dotace od sousedních obcí na pokrytí schodku. Přestože BAM v roce 1914 profitovala z vypuknutí války, musela být v roce 1919 její bilance sanována, přičemž kantonální banka Vaudu se vzdala nárokovaných úroků z dluhopisů ve výši 1,2 milionu franků.[2] Stejně jako první, i druhá světová válka vedla k nárůstu dopravy, který po skončení války opět poklesl.
Stárnutí parních lokomotiv a zanedbaná údržba zařízení a vozidel si vyžádaly finanční a technickou sanaci, která však již před vypuknutím druhé světové války nemohla být realizována.
Elektrický provoz
Již v roce 1904 existovaly plány na elektrifikaci, avšak ty byly realizovány až po začátku druhé světové války, kdy zákon o podpoře soukromých železnic, který vstoupil v platnost v roce 1939, umožnil financování. Elektrický provoz mezi Morges, Apples a Bière byl zahájen 11. května 1943 s napětím 15 kV a frekvencí 16 ⅔ Hz. BAM byla první úzkorozchodnou železnicí ve Švýcarsku, která byla elektrifikována systémem používaným SBB.[3] Od 14. listopadu 1943 jezdí vlaky elektricky i mezi Apples a L’Isle, poté co bylo na žádost spolkové vlády prověřeno, zda by se vedlejší trať neměla zrušit. Protože chyběly finanční prostředky, musel být starý vozový park upraven pro elektrický provoz. S elektrifikací přešla BAM z vakuové na tlakovou brzdu a zavedla spřáhla typu +GF+.
Na začátku 60. let se uvažovalo o zastavení železničního provozu, avšak přilehlé obce se proti tomu úspěšně postavily. Následovala důkladná modernizace. V roce 1964 mohla BAM pořídit nové osobní vozy a o rok později nízkopodlažní podvozky pro přepravu. Teprve v roce 1978 bylo možné objednat tři nové motorové vozy, aby se ulevilo pěti strojům pocházejícím ze 40. let.
V roce 1986 způsobily zkraty požáry v traťových kabelech. To přimělo BAM k obnově zastaralého trakčního vedení a k nahrazení dřevěných sloupů sloupy typu Differdinger.
Mezi lety 1992 a 1995 bylo nádraží v Morges kompletně přestavěno. BAM získala zastřešené nástupiště a původní složité křížení normálněrozchodných a metrových kolejí, částečně se třemi kolejnicemi, byla zrušena. V roce 1994 byly dodány dvě výkonné měničové lokomotivy Ge 4/4 pro nákladní dopravu. Otevření připojovací koleje ke kasárnám v Bière proběhlo 10. dubna 1997.
Pro zavedení půlhodinového taktu a kvůli nárůstu dopravy způsobenému rozsáhlými přepravami štěrku byl v letech 2014/15 u Chigny vybudován dvoukolejný úsek. Ten je uprostřed rozdělen výhybnou a dělí se na dva oddíly. Díky tomu se mohou křižovat dva osobní vlaky, zatímco nákladní vlak čeká na pokračování jízdy.[4]
Nehody
- Dne 25. března 1983 vedlo vykolejení podvalníků v oblouku u Vufflens k úniku oleje ze dvou cisternových vozů, což si vyžádalo odtěžení zeminy a sanaci dotčeného místa.
- V roce 1984 převrátilo pasoucí se tele napáječku. Ta se dostala na koleje a způsobila vykolejení řídicího vozu osobního vlaku. Škoda na motorovém voze a trakčním vedení činila téměř 250 000 franků.
- V roce 1986 si srážka vlaku BAM s posunovací soupravou SBB vyžádala život zaměstnance SBB.
- Dne 27. října 1997 narazil na nechráněném železničním přejezdu u Bussy regionální vlak do soupravy složené z traktoru a dvou přívěsů s dvanácti tunami cukrové řepy. Řídicí vůz vykolejil a narazil do stožáru trakčního vedení. Strojvedoucí zemřel, čtyři cestující byli zraněni, zemědělec zůstal nezraněn.[5]
Remove ads
Nákladní doprava

Při zahájení provozu vlastnila BAM asi tucet nákladních vozů, což vzhledem k vojenskému cvičišti v Bière a významu zemědělství zcela nedostačovalo. Ačkoli trasování bez problémů umožňovalo provoz s podvalníky, byl zaveden až v roce 1965. V roce 1981 přešla BAM na systém podvozků Vevey. Díky tomu bylo možné přepravovat i o něco vyšší tanky Panzer 87 (Leopard 2). Zpočátku několikrát podvozky vykolejily a normálněrozchodné vozy se převrátily. Od doby, co se tyto podvozky přímo připojují k hnacímu vozidlu, již nedochází k odlehčení náprav podvozku jedoucího na čele vlaku. Úzkorozchodné nákladní vozy byly prodány nebo z velké části již v letech 1976 až 1978 zrušeny. Od 90. let se nákladní doprava téměř výhradně uskutečňuje s normálněrozchodnými vozy.
Na začátku 10. let 21. století přepravovala BAM ročně kolem 40 000 tun zboží, převážně armádní tanky, cukrovou řepu a obilí. Na podzim 2013 zahájila přepravu asi 170 000 tun štěrku ročně z Apples do Morges a dále po trati SBB do Glandu. K zasypání pískovny přepravovala MBC v opačném směru 100 000 tun výkopového materiálu. K tomu bylo nutné zakoupit 20 vhodných nákladních vozů.[6] Pro dopravu vlaků na normálněrozchodném úseku Morges–Gland získala MBC od BLS lokomotivu Re 420 506, kterou BLS prodala pro nadbytečnost. Současně převzatá lokomotiva Re 420 503 od společnosti Travys slouží jako záloha.[7]
Remove ads
Autobusová doprava
V roce 1929 nasadila BAM poprvé vlastní autobus, když byla trať Apples–Bière kvůli sněhovým závějím uzavřena. V roce 1954 převzala BAM poštovní autobusové linky, což si vyžádalo rozšíření vozového parku. Nákladními vozy byly zajišťovány zakázky na odklízení sněhu. V roce 1966 byl pořízen minibus, který nahradil málo využívané vlaky na vedlejší trati a sloužil k přepravě školáků. V roce 1978 byla nákladní a zájezdová doprava mimo vlastní oblast působnosti ukončena.
V roce 1980 začala BAM budovat autobusový provoz v oblasti Morges. V roce 1985 byly dříve používané minibusy nahrazeny většími vozidly. Rozšíření integrované dopravy vedlo k velkému rozšíření parku autobusů, které jsou následně provozovány pod společnou značkou MBC.
Fotogalerie
- Osobní vlak s elektrickým a řídicím vozem (2010)
- Elektrický vůz Be 4/4 15 v původním nátěru majitele Travys v L’Isle
- Posunovací lokomotiva Te 155 v Morges
- Nákladní vlak u Reverolle
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads
