Chiasso

Chiasso (lombardsky Ciass, zastarale německy Pias) je obec (malé město) na jihu Švýcarska v kantonu Ticino, blízko hranic s Itálií. Žije zde přibližně 8 000^[1] obyvatel. Jde o nejjižnější obec Švýcarska a významný železniční uzel, pohraniční stanici s Itálií a koncový bod Gotthardské dráhy.

Chiasso
znak
Poloha
Souřadnice	45°50′5″ s. š., 9°1′55″ v. d.
Nadmořská výška	230 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Ticino
Okres	Mendrisio
Chiasso Chiasso, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	5,35 km²
Počet obyvatel	7 975 (2018)[1]
Hustota zalidnění	1 490,7 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.chiasso.ch
PSČ	6830
Označení vozidel	TI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Obec se nachází v regionu Sottoceneri (jižní Ticino) a leží v Pádské nížině v oblasti zvané Mendrisiotto jižně od Mendrisia mezi Luganským a Comským jezerem na hranici s Itálií.

Vesnice Pedrinate, dříve samostatná obec, která od roku 1976 patří k Chiassu, tvoří nejjižnější bod Švýcarska s hraničním kamenem číslo 75B. Chiasso je tak nejjižnější švýcarskou obcí.

Sousedními obcemi jsou Stabio, Balerna, Morbio Inferiore a Vacallo na severu (všechny v kantonu Ticino), Maslianico (provincie Como) na východě, Como (provincie Como) na jihu a San Fermo della Battaglia (provincie Como) a Novazzano (kanton Ticino) na západě.

Historie

Centrum obce

První zmínka o obci pochází z roku 1140 pod názvem Claso.^[2] V průběhu 19. století (1874) se Chiasso, původně předměstí sousedního italského města Como, stalo díky železnici s pohraniční stanicí a seřaďovacím nádražím významným pohraničním městem. Díky železnici zažilo Chiasso hospodářský rozmach a počet jeho obyvatel rychle rostl.^[2]

Po ztrátě významu pohraničních stanic se mnoho obyvatel stěhovalo na sever do sousedních obcí, kde byla k dispozici pracovní místa v sektoru služeb. Od roku 1970 (kdy mělo Chiasso rekordních 9326 obyvatel) tak počet obyvatel klesá. Od srpna 1994 se z výzkumného centra pro takzvané Grätzelovy články stal komerční výrobce monokrystalických solárních článků a solárních modulů. Blízkost Itálie v současnosti městu opět dává perspektivu k ekonomickému růstu.

V září 1976 došlo po dlouhých deštích k sesuvu půdy nad plynárnou, který poškodil jednu ze tří nádrží na propan (ačkoli na opačné straně byla protipožární stěna, v bezpečnostních opatřeních se se sesuvem nepočítalo). Po chvíli projíždějící motocykl vyvolal výbuch uvolněného oblaku plynu, který způsobily malé jiskry z motoru. Další dva kontejnery pak hasiči ochlazovali a evakuovali asi 2000 lidí v okolí. Navzdory ochlazení došlo k trvalému úniku i z druhého kontejneru, což způsobilo druhý požár mraku plynu. Dvě nádrže na čpavek v suterénu nedaleké továrny Frisco zůstaly neporušené.^[3]

Dne 25. listopadu 2007 byl zamítnut návrh na sloučení obcí Chiasso, Morbio Inferiore a Vacallo.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok	1591	1685	1769	1801	1850	1900	1910	1920	1950	1970	1980	1990	2000	2010	2020
Počet obyvatel	160	315	455	479	1265	3700	5722	5439	5744	9326	8583	8212	7933	8331	7581

Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Hospodářství a doprava

Letecký pohled na Chiasso s pohraniční stanicí (1962)

Vzhledem k tomu, že Chiasso leží přímo na hranicích s Itálií, má tranzitní a celní doprava velký význam. Zde se švýcarská dálnice A2 (Basilej – Lucern – Gotthard – Lugano – Chiasso) spojuje s italskou dálnicí A9 Autostrada dei Laghi směrem na Milán, kam lze dojet za necelých 45 minut.

Podrobnější informace naleznete v článku Gotthardská dráha.

Vyspělost obce výrazně zvýšilo dokončení Gotthardské dráhy v roce 1882.^[4] Chiasso se stalo železniční pohraniční stanicí s Itálií, kudy proudila většina zboží i cestujících mezi oběma státy. I v současnosti zde zastavují mezinárodní vlaky kategorie EuroCity, spojující Curych a Milán.

Osobnosti

• Baltazar Fontana (1661–1733), sochař a štukatér