Království chorvatsko-slavonské

Království chorvatsko-slavonské, též Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (chorvatsky Kraljevina Hrvatska i Slavonija; maďarsky Horvát-Szlavón Királyság; německy Königreich Kroatien und Slawonien) bylo mezi lety 1868–1918 autonomní korunní zemí v rámci rakousko-uherského Zalitavska.

Království chorvatsko-slavonské Kraljevina Hrvatska i Slavonija Horvát-Szlavón Királyság Königreich Kroatien und Slawonien ←  ←  1868–1918  → vlajka znak
Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“)
Geografie Království (tmavě zelená) v roce 1868–1918 s nárokovaným územím (světle zelená)
Hlavní město	Záhřeb
Rozloha	42 541 km² (rok 1910)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 892 499 (rok 1880) 2 621 954 (rok 1910)
Jazyky	chorvatština (úřední)
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční parlamentní monarchie
Mateřská země	Zalitavsko Rakousko-Uherska Zalitavsko Rakousko-Uherska (Země Koruny svatoštěpánské)
Měna	rakousko-uherský zlatý (1868–1892) rakousko-uherská koruna (1892–1918)
Vznik	1868
Zánik	29. října 1918
Státní útvary a území
Předcházející Chorvatské království (1527–1868) Slavonské království Následující Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů

Dějiny

Vytvoření a poloha

Království zaujímalo území tzv. Středního Chorvatska (bez Mezimuří) a Slavonie, dále k němu patřily vesnice Baljevac, Mali Baljevac, Mali Skočaj, Veliki Skočaj a Zavalje (v současnosti součást Unsko-sanského kantonu ve Federaci Bosny a Hercegoviny) a bylo obýváno především Chorvaty a srbskou menšinou. Hlavním městem byl Záhřeb. Království se stejně jako Uhersko dále dělilo na župy, jichž bylo celkem 8.

Roku 1849 se Chorvatsko-slavonské království odtrhlo od Uher a stalo se korunní zemí Rakouska se značnou autonomií. Slavonie zároveň ztratila část Sremu ve prospěch Srbské vojvodiny a Temešského banátu, ale roku 1860 se jí po zrušení této země tato část Sremu opět vrátila. Po rakousko-uherském vyrovnání (1867) bylo Chorvatsko-slavonské království znovu podřízeno Uhersku. Nespokojenost Chorvatů s tímto stavem vedla k nepokojům a protestům, takže následujícího roku museli maďarští představitelé uzavřít uhersko-chorvatské vyrovnání (Nagodba) a povolit autonomii Chorvatsko-slavonského království v rámci Svatoštěpánské koruny.

Chorvaty bylo království nazýváno Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojedna Kraljevina Hrvatske, Slavonije i Dalmacije popř. zkráceně Trojednica), jelikož chorvatská veřejnost neuznávala rozdělení chorvatských zemí na 2 části (Chorvatsko-Slavonie patřily pod Uhry, tj. Zalitavsko, kdežto Dalmácie pod rakouskou část R-U, tj. Předlitavsko).

Odtržení od Rakousko-Uherska

29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Poté přestal být používán termín Země Koruny svatoštěpánské.

Galerie

• 
  Vlajka s neoficiálním znakem království s vlastní korunou
• 
  Neoficiální znak království s vlastní korunou
• 
  Mapa Chorvatsko-slavonského království s župami
• 
  Chorvatsko-slavonské království v Rakousku-Uhersku (č. 17)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Království chorvatsko-slavonské na Wikimedia Commons

Portály: Chorvatsko | Historie