Cirkusové frakce

From Wikipedia, the free encyclopedia

Cirkusové frakce
Remove ads
Remove ads

Cirkusové frakce, latinsky factiones, řecky meré, byly ve starověkém Římě čtyři skupiny, jakési kluby, které sdružovaly návštěvníky závodů v cirku či hippodromu. Byly pojmenovány podle barev závodníků a latinská pojmenování se užívala i v řeckém prostředí, přičemž poslední dvě byly dominantní[1]

  • albati „bílí“
  • russati „červení“
  • prasini „zelení“
  • veneti „modří“
Thumb
Mozaika zobrazující vozataje z frakce červených s jeho koněm, 3. století, Palazzo Massimo all Terme

Tyto frakce původně pečovaly o závodníky, koně a vozy, ale postupně převzaly do své správy celý provoz závodišť. Tak narostl počet lidí které zaměstnávaly a také jejich politický vliv, především mezi lidovými vrstvami, pro jejichž zábavu se závody pořádaly. Vznikly také collegia popularia, jakési strany s předáky, jejichž vůdcovství určité frakce záviselo na jmenování či alespoň potvrzování ze strany úřadů. Ty se účastnily například obrany měst nebo řešení katastrof, například oprav hradeb Konstantinopole po zemětřesení v roce 447.[1] Svojí podporu klubům vyjadřovali také někteří císaři. Vitellius a Caracalla byli fanoušky modrých, největší popularity však dosahovali zelení, jejichž zastánci byli Caligula, Nero, Domitianus, Lucius Verus, Commodus a Elagabalus. Naopak Markus Aurelius zmiňuje, že je rád, že žádnou z frakcí nepodporoval.[2]

Zápornou stránku existence cirkusových frakcí představovala jejich rivalita, jen zřídka přerušená jejich spoluprací. Často docházelo k výbuchům násilí vedoucích k mnoha úmrtím, například v roce 445. V těchto konfliktech se „modrým“ zpravidla dostávalo podpory „bílých“ a „zeleným“ podpory „červených“. Mohly se postavit i vysokým úředníkům či dokonce císaři, pokud měly pocit že nadržují druhé straně. V roce 532 za vlády Justiniána v konstantinopolském hippodromu propuklo v důsledku sporu frakcí povstání Níká, při kterém byla zničena téměř polovina města.[1]

Remove ads

Původ frakcí

Podobné barevně odlišené „kmeny“ soupeřily podle byzantského učence Ióanna Lyda působícího v 6. století a jeho díla De mensibus „O měsících“ během závodů na počest Marta, konaných dvakrát do roka a zvaných Equirria:

  • albati – „bílí“, zasvěceni Jovovi
  • russati - „červení“, zasvěcení Martovi
  • virides - „zelení“, zasvěcení Veneře

Podle Jaana Puhvela odpovídají barvy a božstva třem společenským vrstvám podle trojfunkční hypotézy: kněžím, válečníkům a prostému lidu, a přirovnává tento dostih k staroindickému závodu vádžapéja, ke kterému měli přistup bráhmani, kšatrijové i vaišjové.[3]

Tertullián ve svém díle De Spectaculis z přelomu 2. a 3. století uvádí, že původně byli jen dva závodní koně a jejich týmy – bílý zasvěcený zimě a červený zasvěcený létu. Později však vznikly čtyři frakce, červená zasvěcená Martovi, bílá Zefyrům, zelená Matce Zemi nebo jaru, a azurová nebesům, moři nebo podzimu.[4]

Remove ads

Reference

Loading content...
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads