Civilní obrana

Další významy jsou uvedeny na stránce Civilní obrana (rozcestník).

Civilní obrana (též civilní ochrana, zkratka CO)^[1] je soustava úkolů a opatření zaměřených na ochranu života, zdraví a majetku obyvatelstva, jakož i národního hospodářství. Tento termín zahrnuje i organizace a instituce provádějící tyto úkoly (civilní obrana) a opatření (civilní ochrana obyvatelstva). Spočívá zejména v analýze možného ohrožení, v provádění opatření ke snížení nebo eliminaci rizik ohrožení a v odstraňování následků mimořádných událostí,^[2] včetně ohrožení civilního obyvatelstva během vojenských konfliktů.

Mezinárodní znak civilní obrany, schválený prvním protokolem z roku 1977, který doplňoval Ženevskou konvenci z roku 1949

Historie

Civilní obrana se začala rozvíjet počátkem 20. let a v průběhu 30. let 20. století. Významně ji urychlil rozvoj vojenského a především bombardovacího letectva, který způsobil během druhé světové války velké ohrožení civilního obyvatelstva i v hlubokém týlu bojujících armád.^[3] Později se rozvíjela v důsledku možnosti použití zbraní hromadného ničení, především jaderných zbraní, také jako ochrana při únicích nebezpečných látek, průmyslových nehodách a živelních pohromách. Opatření a postupy civilní obrany byly organizovány na všech úrovních společnosti v městech, vesnicích, závodech, školách, úřadech a podobně. Vytvářely se i objektové útvary, jejichž cílem byla ochrana obytných domů, škol či závodů.^[4] Od konce studené války se ochrana civilního obyvatelstva již nesoustředila na obranu před vojenskými útoky, ale zaměřila se na ochranu před katastrofami a havarijními situacemi všeobecně.