Dálnice 6 (Izrael)

Dálnice 6 (hebrejsky: כביש 6, Kviš Šeš, nebo Transizraelská dálnice, hebrejsky: כביש חוצה ישראל, Kviš Chocé Jisra'el, oficiálně Dálnice Jicchaka Rabina, hebrejsky: כביש יצחק רבין, Kviš Jicchak Rabin) je dálniční spojení v Izraeli, které v severojižním směru propojuje severní Negev, centrální Izrael (aglomeraci Guš Dan) a pobřežní planinu až téměř k Haifě.

Dálnice 6 (Transizraelská dálnice)
Základní údaje
Celková délka	138 km
v provozu:	200 km
Stát	Izrael Izrael
Objekty na trase      (0) Bejt Kama (exit Ma'achaz)      (12) Sde Moše (exit Kirjat Gat)      (34) Jad Binjamin (exit Sorek)      (52) Ramla (exit Nešrim)      (56) Kfar Dani'el (exit Dani'el)      (60) Ben Šemen (exit )      Chadid 61.km tunel Tel Chadid (450 m)      61. km most Tel Chadid u obce Chadid (300 m)      62. km most Bejt Nechemja u obce Bejt Nechemja (300 m)      (75) Nachšonim (exit Nachšonim)      (79) Roš ha-Ajin (exit Kasim)      (83) Chorešim (exit Chorešim)      (93) Ejal (exit Ejal)      (101) Nicanej Oz (exit Nicanej Oz)      (112) Baka-Džat (exit B.-Džat)      119. km most přes Nachal Narbeta (? m)      (121) Barkaj (exit Iron)      Giv'at Nili 128,5.km tunel u Giv'at Nili (350 m)      (138) Ejn Tut (exit Ejn Tut)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úloha dálnice

Dálnice číslo 6 poblíž města Bat Chefer

Dálnice číslo 6 a křížení Nešerim na 52. kilometru

Budova ústředí správy dálnice číslo 6 poblíž města Roš ha-Ajin

Dálnice číslo 6 poblíž obce Chadid na 61. kilometru

Její rolí bylo odvést tranzitní dopravu mimo pobřežní pás a poskytnout kapacitní severojižní spojení země. V roce 2001 už probíhala výstavba středního úseku dálnice o délce cca 90 kilometrů. Jeho dokončení se předpokládalo do roku 2004.^[1]

Výstavba dálnice vzbuzovala protesty ekologických iniciativ, které kritizovaly zábor zemědělských i přírodních pozemků a přesun dopravní zátěže do okrajových oblastí země.^[1]

Postup výstavby

První úseky byly zprovozněny již v srpnu 2002 (úsek Nachšonim-Ejal) a v říjnu 2002 (Ben Šemen-Nachšonim). Další úseky následovaly v roce 2003. V lednu 2004 byla otevřena severní část mezi Nicanej Oz a Barkaj. V prosinci 2007 se dálnice prodloužila o jižní úsek poblíž Kirjat Gat a v červnu 2008 další jižní úsek. V červnu 2009 pak přibyl zatím poslední úsek na severním konci dálnice, poblíž Ejn Tut.^[2] Ten vede kopcovitým terénem na úpatí planiny Ramat Menaše.^[3] Výhledově má být dálnice prodloužena i do severní části státu a dosáhnout celkové délky 324 kilometrů.^[1]

V centrálním úseku vede dálnice na některých místech velmi blízko Zelené linie oddělující vlastní Izrael od Západního břehu Jordánu. U palestinských měst Tulkarm a Kalkílija vede přímo na dotyku s touto hranicí. Kvůli násilnostem, ke kterým u těchto měst docházelo během druhé intifády po roce 2000 je zde dálnice chráněna bezpečnostní bariérou, jež fyzicky oddělila palestinské oblasti Izraele.^[4] Dobudování dálnice vedlo i k demografickému rozvoji tohoto regionu nedaleko od hranic Západního břehu Jordánu. Od 90. let 20. století zde podél ní vzniklo několik nových měst v rámci programu Jišuvej ha-Kochavim.