Džunjó

Džunjó (japonsky: 隼鷹) byla druhou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva třídy Hijó. Vznikla přestavbou rozestavěného zaoceánského parníku Kašiwara Maru (橿原丸) Japonské parolodní poštovní společnosti, o prostornosti 27 700 tun^[4].

Letadlová loď Džunjó po válce v Sasebu. Fotografie je datována k 1. listopadu 1945, ale je možné, že byla pořízena o něco dříve.[1]
Základní údaje
Typ	letadlová loď (přestavěná ze zaoceánského parníku)
Třída	Hijó
Jméno podle	隼鷹 ~ Sokol stěhovavý
Objednána	1938 v loděnici Micubiši v Nagasaki pro Nippon Júsen Kaiša (Japonská parolodní poštovní společnost)[2]
Zahájení stavby	20. března 1939 jako Kašiwara Maru
Spuštěna na vodu	26. června 1941
Uvedena do služby	3. května 1942
Osud	30. listopadu 1945 vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského námořnictva a sešrotována v roce 1947
Takticko-technická data
Výtlak	Džunjó: 24 140 T standard[3]
Délka	Kašiwara Maru: 206 m[4] Džunjó: 219,3 m[3]
Šířka	Kašiwara Maru i Džunjó: 26,7 m[3][4]
Ponor	Kašiwara Maru: 13,9 m[4] Džunjó: 8,15 m[3]
Pohon	6 parních kotlů 2 parní turbíny 2 lodní šrouby[3] 56 250 k na hřídeli[2][3] (41 371,8 kW[p 1])
Palivo	2800 t[3] (podle japonské Wikipedie 4118 t)
Rychlost	Kašiwara Maru: 24 uzlů (44,4 km/h)[4] Džunjó: 25,5 uzlů (47,2 km/h)[3]
Dosah	10 150 námořních mil (18 797,8 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)
Posádka	1187 až 1224[3]
Výzbroj	Po dokončení: 12 x 127 mm/40 typu 89 (6xII) 24 x 25 mm/60 typu 96 (8xIII)
Letadla	53[3]

Jejím prvním nasazením během bojů v Pacifiku byl útok na Dutch Harbor (operace AL) 3. a 5. června 1942. V říjnu téhož roku podporovala japonskou protiofenzivu na Guadalcanalu. V souvislosti s tím se zapojila do bitvy u Santa Cruz, kde její palubní útočné a bombardovací letouny zasadily poslední ránu již poškozené letadlové lodi USS Hornet, která byla poté opuštěna a doražena hladinovými plavidly. Na přelomu let 1942 a '43 působila v jihozápadním Pacifiku (kromě pár zastávek v Japonsku) a poskytovala doprovod a letecké krytí japonským vojenským transportům v Šalomounech a na Nové Guineji, včetně námořní bitvy u Guadalcanalu a evakuace Guadalcanalu.^[1][5]

Na jaře 1943 působily její letouny z pozemních základen v Rabaulu, zatímco Džunjó byla až do srpna 1943 převážně buďto v Truku a nebo v Japonsku. Dne 5. listopadu 1943 byla v průlivu Bungo zasažena jedním torpédem z ponorky USS Halibut a až do 11. května 1944 zůstala v Japonsku. Zúčastnila se bitvy ve Filipínském moři, ve které byla 20. června odpoledne zasažena dvěma pumami. Po opravách v Japonsku se počátkem listopadu 1944 zúčastnila speciální zásobovací operace s cílem dopravit Kuritovu loďstvu do Bruneje zásoby a munici. Poté se opět vrátila do Japonska.^[1][5]

Kvůli značnému oslabení palubní letecké skupiny se nezúčastnila bitvy u mysu Engaño. Na cestě z Mako do Saseba ji po půlnoci na 9. prosince 1944 zasáhla celkem tři torpéda z ponorek USS Redfish a USS Sea Devil. Sice se vlastní silou dobelhala do Saseba, ale do konce války již nebyla opravena. Po válce byla v roce 1947 sešrotována.^[1][5]

Vývoj a provedení

Pravobok Džunjó spolu se dvěma ponorkami třídy HA-201 v Sasebu po válce. Všimněte si zešikmeného komínu, ochozů a protiletadlových hnízd, ze kterých již byla odstraněna protiletadlová výzbroj.

Související informace naleznete také v článku Třída Hijó.

Džunjó byla lehkou letadlovou lodí, která vznikla přestavbou ze zaoceánského parníku Kašiwara Maru. To se negativně projevilo na výkonech pohonného ústrojí, neboť stroje – původně určené pro pohon parníku – neměly dostačující výkon pro letadlovou loď. Výsledkem bylo, že Džunjó nemohla držet krok s velkými a rychlými letadlovými loděmi (dokonce i nejpomalejší loď Nagumovy Kidó Butai Kaga byla rychlejší o 3 uzly [5,6 km/h]).

Džunjó se stala první dokončenou japonskou letadlovou lodí, která měla komín spojený s nástavbou. Džunjó měla dva nad sebou umístěné uzavřené nepancéřované hangáry. Letadla na palubu dopravovaly dva výtahy.^[6]

Označování letounů palubní skupiny Džunjó

Letouny palubní skupiny Džunjó (隼鷹飛行機隊 Džunjó hikókitai)^[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Džunjó]-[taktické číslo]. Identifikační kód Džunjó se v průběhu služby měnil. Po zařazení do služby a po potopení letadlové lodě Šóhó 7. května 1942 převzala Džunjó identifikační kód Šóhó tvořený kombinací písmena a římské číslice DII. Součástí značení byly i dva úzké žluté pruhy na trupu letounů. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway (červen 1942) došlo k dalšímu přeznačení a letouny Džunjó dostaly identifikační kód A2-2. Dva žluté pruhy zůstaly.^[8][9] Od počátku roku 1944, když na lodi působila část kókútai 652 (航空隊 ~ letecký pluk/skupina), nesly letouny Džunjó identifikační kód 321 (3 – palubní letoun, 2 – 2. kókú sentai [航空戦隊 ~ divize letadlových lodí], 1 – pořadí Džunjó ve 2. kókú sentai). Později byl kód zkrácen na 21.^[10]

Služba

Dne 30. listopadu 1945 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva^[5] a sešrotována v roce 1947.^[1]