Dagmar Lieblová

Dagmar Lieblová, rozená Fantlová (19. května 1929, Kutná Hora – 22. března 2018, Praha) byla spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy. Jako žena, která přežila Terezín a Osvětim, vyprávěla o hrůzách holokaustu na besedách v Česku i v dalších zemích. Své vzpomínky poskytla též Paměti národa a byly zpracovány Markem Lauermannem do knihy Přepsali se, tak jsem tady. Přeložila také řadu knih s různou tematikou.

Dagmar Lieblová
Dagmar Lieblová (2015)
Rodné jméno	Dagmar Fantlová
Narození	19. května 1929 Kutná Hora Československo Československo
Úmrtí	22. března 2018 (ve věku 88 let) Praha Česko Česko
Povolání	vysokoškolská učitelka, překladatelka a germanistka
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy (2011)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházela z rodiny židovského lékaře z Kutné Hory. Celá rodina byla v červnu 1942 deportována do Terezína, kde žili až do prosince 1943. Tehdy byl vypraven druhý velký transport do Osvětimi, kde se dostala do tzv. rodinného tábora. V létě 1944 Dagmar šťastnou náhodou (kvůli chybně zapsanému věku) prošla selekcí, čímž se vyhnula smrti v plynové komoře, která čekala její rodiče i sestru. Byla přidělena na odklízecí práce do Hamburku, odkud se pak dostala koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde byli vězni téměř bez jídla a vody ponecháni svému osudu. Zde se dočkala osvobození.^[1]

Po návratu do Československa se jí ujali rodinný přítel dr. František Malý a někdejší rodinná služebná Františka Holická. Téměř tři roky se léčila z těžké tuberkulózy, pak si dokončila střední školu a na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudovala němčinu a češtinu. V roce 1955 se vdala, s manželem pak měli tři děti. Učila na různých školách, mimo jiné i několik semestrů jako lektorka češtiny na univerzitě v Uppsale. Téměř dvacet let působila na katedře překladatelství a tlumočnictví pražské filozofické fakulty. Po odchodu do důchodu se věnovala mimo jiných aktivit překladatelské činnosti.^[1][2]

V roce 1990 byla Lieblová iniciátorkou založení Terezínské iniciativy, sdružení osob z terezínského a lodžského ghetta, které přežily holocaust. Jejím cílem je uchování paměti na oběti holokaustu, snaží se vychovávat nové generace k toleranci a působit proti rasismu, antisemitismu a xenofobii.^[3] Lieblová byla řadu let předsedkyní sdružení a sama absolvovala mnoho besed a přednášek, určených zejména pro mládež (též v Německu).^[4]

V roce 2011 byla prezidentem republiky vyznamenána Řádem T. G. Masaryka II. třídy. Téhož roku byla také jmenována čestnou občankou rodné Kutné Hory.