Dana Hlobilová

Dana Hlobilová (21. května 1928, Přerov – 13. února 2022)^[1] byla česká výtvarnice, která se kromě malby věnovala také designu, užitému umění a textilní tvorbě. Jejím nejznámějším dílem je návrh skleněné fontány pro EXPO 58 v Bruselu.

Dana Hlobilová
Narození	21. května 1928 Přerov
Úmrtí	13. února 2022 (ve věku 93 let)
Země	Československo
Národnost	česká
Alma mater	UMPRUM Praha
Povolání	malířka, výtvarnice
Rodiče	Emil Hlobil
Významná díla	skleněná fontána pro EXPO 58 v Bruselu
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodila se v Přerově, kde byl její dědeček ředitelem chemické továrny. Oba rodiče byli umělecky zaměření. Otec Emil Hlobil byl hudební skladatel a pedagog, matka Marie Hlobilová, rozená Mrkvičková zase výtvarnice. Od 30. let 20. století žila rodina v Praze. Dcera Dana od dětství projevovala výtvarné nadání, zajímala se o architekturu, měla ráda hudbu.

V letech 1946–1951 Dana Hlobilová studovala na UMPRUM. Nejprve textilní tvorbu, později přestoupila do ateliéru tvorby pro děti. Školu absolvovala sérií pedagogických obrazů o přírodě a dětskou knížkou.^[2] Oba rodiče byli levicově orientovaní a také Dana vstoupila v roce 1951 do KSČ. Po ukončení školy dlouho hledala uplatnění ve svém oboru, přijímala různé příležitostné práce. Provdala se za architekta Jaroslava Kadlece a v roce 1957 spolu realizovali zakázku na řešení prodejen českého skla v Praze a Karlových Varech. V roce 1958 byl její návrh skleněné fontány vybrán pro prezentaci na světové výstavě EXPO 58. Mezinárodní úspěch přispěl k jejímu rozhodnutí věnovat se plně svobodné tvorbě.^[3]

Dana Hlobilová navrhovala a realizovala výtvarná díla pro veřejný prostor, věnovala se kresbě a malbě. V roce 1969 vystoupila z KSČ a tento krok se projevil negativně na její kariéře. Byla dvakrát vdaná, ale ponechala si své původní příjmení. Jejím druhým životním partnerem byl umělecký kovář Oldřich Vlach. Spolupracovala s ním výtvarně na některých jeho pracích, jako mříž s ptáky v Malé růžové zahradě v Praze nebo kovová mříž s námětem Karlova mostu.^[2]

Dana Hlobilová byla aktivní členkou Sdružení pražských malířů.^[4]

Tvorba

V začátcích své umělecké dráhy se zaměřila na užité umění ve spojení s architektonickou interiérovou tvorbou, později na kreace z kovu či textilní tvorbu (art protis).

Kreslit a malovat začínala Dana Hlobilová výrazně počátkem 70. let. K jejím hlavním tématům patří motivy měst a v posledních letech zahrady věnované různým hudebníkům (Tříkolka v zahradě Jacquese Brela).^[5] Malba je založena na jejím bohatém barevném vidění, a proto pro své obrazy nejraději používá temperu.^[6] Jsou pro ni charakteristické výrazné, zářivé barvy, oblíbenými odstíny jsou tyrkysová a fialová.^[7]

Jejím nejznámějším dílem je návrh skleněné fontány pro český pavilon na výstavě EXPO 58 v Bruselu. Dílo bylo veřejně představováno jako kolektivní práce tří autorů. Na prvním místě byl uváděn profesor Adolf Benš, který byl původně osloven výběrovou komisí. Skleněná fontána připomínající strom, z jehož kmene vyrůstají větve s mísami z foukaného skla, vzbudila na světové výstavě velkou pozornost a byla oceněna čestným diplomem.^[8] Po světovém úspěchu však dílo upadlo v zapomnění a na dlouhá léta skončilo rozebrané v přepravních bednách v Bratislavě. V roce 1966 byla fontána z iniciativy Dany Hlobilové instalována v parku Galerie umění v Nitře. Plastika, určená původně do interiéru, odolávala nepřízni počasí až do poloviny devadesátých let, kdy byla v dezolátním stavu a hrozila jí likvidace. Po dlouhých vyjednáváních a shánění peněz na rekonstrukci ji nakonec jako autorčin dar převzalo Národní technické muzeum v Praze, kde je vystavena od roku 2009.^[2][3]