Djéus

*Djéus „Nebe“ či *Djéus Ptér „Nebe-Otec“ je rekonstruovaný praindoevropský bůh nebes a denního světla, předchůdce řeckého Dia, římského Jupitera, védského Djause a dalších božstev. Zatímco jeho jméno zůstalo u různých indoevropských populací podobné, v rovině mýtu se vývoj výrazně lišil. Původně pravděpodobně představoval vševědoucího pasivního otce bohů, jež neměl výraznější kult, v řeckém a římském náboženství však převzal hromovládnou úlohu, předtím zastávanou *Perkwunem, a s ní i funkci krále bohů.^[1][2]

Etymologie

Samotný praindoevropský výraz *djéus „nebe“ vychází z *diw/*dju „jasné nebe, světlo dne“ a to z *di/*dei „vydávat světlo“. Je blízce příbuzné výrazu *deiwós „bůh, nebešťan“. Jméno tohoto božstva je rekonstruováno na základě historické lingvistiky a v závislosti na zvolené metodě se může u různých badatelů lišit, například:^[1][2]

• *di̯ḗus ph̥atḗr, James Mallory, Douglas Adams, Encyclopedia of Indo-European Culture, 1997
• *di̯ēus-pətēr, Julius Pokorny, Indogermánský etymologický slovník
• 't'yeu(s)-phH̥ther-, Tamaz Gamkrelidze, Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov, Indo-European and the Indo-Europeans, 1994
• d(i)yéus Martin L. West, Indo-European Poetry and Myth, 1997

Následovníci

Jméno Djéus, Djéus Ptér či obdobná vazba se ozývá ve jménech či titulech mnoha indoevropských božstev:^[2]

• latinský Iuppiter, nejspíše ustrnulý vokativ praitalického *Djous Patér^[3]
• latinský Dius Fidius
• umbrijský Iupater, oskáský Dípatír a další italická jména
• řecký Zeus
• ilyrský Deipaturos
• védský Djaus Pitar
• lotyšský Debess tēvs
• chetitský Sius, luvijský Tiwat, palajský Tijat
• frýgský Tij a Bagos Papaios
• messapský Zis či Dis
• skytský Papaios
• slovanský Dyj a Div

Svojí funkci Djéusovi odpovídá i pravděpodobně i baltský Dievas a severský Tý, ale jména těchto božstev jsou odvozena od *deiwós „bůh“, nikoliv od *djéus. Nejistá je také spojitost Djéuse s irským Dagdou titulovaným jako Ollathair „vše-otec“ nebo slovanským Stribogem, jehož jméno je někdy vykládáno jako „otec-bůh“.^[1][2]

Djéusovo jméno se objevuje také ve jménech jeho potomků: *Népotes Diwós „potomků Nebe“ a *Dhugtér Diwós „dcery Nebe“. Druhé zmiňované jméno se objevuje jako titul několika bohyň:^[2][1]

• litevské Diẽvo dukte – Saulytė
• řecké Dios thygatér (Διός θυγάτηρ) – titul Afrodity, Athény, Múzy a Heleny
• řecké Diá - titul Éós
• védské Divo duhitá – titul Ušas