Dlouhá turecká válka

Dlouhá turecká válka, zvaná též třetí turecká válka, třináctiletá válka nebo patnáctiletá válka, byl ozbrojený konflikt mezi osmanskou říší a habsburskou monarchií na území Uher a Balkánu v letech 1593 až 1606; název patnáctiletá válka se používá, pokud se do ní zahrnuje i předchozí turecké tažení v letech 1591–1592, které dobylo Bihać. Válka skončila v zásadě nerozhodně mírem v Žitavské Toroni 11. listopadu 1606, který vydržel dalších 60 let.

Dlouhá turecká válka
konflikt: Osmansko-habsburské války
Alegorie turecké války – vyhlášení války před Konstantinopolí
Trvání	29. července 1593 – 11. listopadu 1606 (13 let, 3 měsíce, 1 týden a 6 dní)
Místo	Maďarsko, Valašsko, Balkán
Výsledek	nerozhodný, Žitvatorocký mír
Strany
Habsburská monarchie Svatá říše římská Svatá říše římská Sasko Mantova Savojsko Česká koruna   Kraňsko Uhersko Chorvatsko Toskánsko Řád sv. Štěpána Sedmihradsko Valašsko Moldávie Francie Španělsko Ferrara Záporožská Sič Záporožská Sič    srbští povstalci Papežský stát Papežský stát Polsko-litevská unie Polsko-litevská unie Benátská republika Benátská republika Maltézský řád Maltézský řád Safíovský Írán Osmanská říše Osmanská říše Krymský chanát Krymský chanát Nogajská horda Nogajská horda Sedmihradsko Valašsko Moldávie povstalečtí hajduci
Velitelé
Rudolf II. Vincenzo Gonzaga Karl von Mansfeld Ruprecht von Eggenberg Giorgio Basta Štěpán Bočkaj Michal Chrabrý    Starina Novak Murad III. Mehmed III. Ahmed III. Koca Sinán Paša Lala Mehmed Paša Tiryaki Hasan Paša Damat Ibrahím Paša Telli Hasan Paša † Štěpán Bočkaj
Síla
95 000[1][2] 160 000–180 000[1][2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Mezőkeresztese

Války se účastnily i české vojenské jednotky, popis některých událostí zanechal ve svých memoárech Jindřich Michal Hýzrle z Chodů.

Následky

Mírová jednání v Zsitvatoroku v roce 1606

Dlouhá válka skončila Žitvatorockým mírem dne 11. listopadu 1606 s nepatrnými územními zisky pro obě hlavní říše – Osmané získali pevnosti Eger, Ostřihom a Kaniža, ale předali Rakousku oblast Vácu (kterou okupovali od roku 1541). Smlouva potvrdila neschopnost Osmanů proniknout dále na habsburské území. Také ukázala, že Sedmihradsko leží mimo dosah habsburské moci. Ačkoli císař Rudolf ve válce nesplnil své cíle, přesto získal jistou prestiž díky odporu proti Osmanům, protože válku prezentoval jako vítězství. Smlouva stabilizovala situaci na habsbursko-osmanské hranici. Štěpán Bočkaj si udržel nezávislost, ale souhlasil se zřeknutím se titulu „uherského krále“.

Rudolf se sice vykresloval jako vítěz Dlouhé války, ale to ho neochránilo před vnitřními politickými boji uvnitř habsburského rodu. Ke konci války měl Rudolf obrovské dluhy vůči věřitelům, pohraničním jednotkám i polní armádě, udělal ústupky uherské šlechtě a zklamal říšská knížata Svaté říše římské, kteří financovali habsbursko-osmanskou hranici. Po uzavření míru s Osmany se Habsburkové obrátili jeden proti druhému. Tento vnitrodynastický konflikt je přinutil řešit dosud nevyjasněnou otázku Rudolfova nástupnictví a vyvrcholil tzv. Bratrským sporem, v němž byl bezdětný císař Rudolf postaven proti svému bratru Matyášovi.