Dolores Ibárruri

Dolores Ibárruri Gómez, známá jako La Pasionaria (9. prosince 1895 Gallarta, Bizkaia – 12. listopadu 1989 Madrid) byla španělská židovská revolucionářka a politička dělnického hnutí.

Dolores Ibárruriová
Ibárruri v roce 1978
generální tajemnice Komunistické strany Španělska
Ve funkci: březen 1942 – 3. července 1960
Předchůdce	José Díaz Ramos
Nástupce	Santiago Carrillo
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Španělska
Rodné jméno	María de los Dolores Ibárruri y Gómez
Narození	9. prosince 1895 Gallarta
Úmrtí	12. listopadu 1989 (ve věku 93 let) Univerzitní nemocnice Ramóna y Cajala
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Civilní hřbitov v Madridu (40°25′18″ s. š., 3°38′9″ z. d.) Civilní hřbitov v Madridu
Choť	Julián Ruiz Gabiña (1916–1933)
Děti	Rubén Ruiz Ibárruri
Alma mater	normální škola
Profese	politička, novinářka a aktivistka
Ocenění	Leninův řád Řád Říjnové revoluce Řád vítězství socialismu Leninova mírová cena čestný doktor Lomonosovovy univerzity
Podpis
Commons	Dolores Ibárruri
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházela z dělnické baskické rodiny, od mládí se účastnila levicového politického života, v roce 1921 pak vstoupila do Komunistické strany Španělska (PCE), za kterou byla v roce 1933 zvolena jako poslankyně do Cortesů. Po vypuknutí španělské občanské války posilovala morálku republikánů svými plamennými projevy v rádiu (kde se objevilo i její známé heslo „¡No pasarán!“, „Neprojdou!“) a návštěvami fronty. Po republikánském neúspěchu odešla do Sovětského svazu, kde její syn Rubén Ruiz zemřel při obraně Stalingradu. V roce 1942 byla zvolena na post generálního tajemníka PCE v exilu, kterým byla až do roku 1960 (poté funkci vykonával Santiago Carrillo), od tohoto roku až do své smrti zastávala čestný post prezidentky PCE. V 60. letech podporovala příklon strany k eurokomunismu, odsoudila invazi do ČSSR. V roce 1977 se vrátila z exilu do Španělska, kde se opět stala poslankyní Cortesů.

Napsala svoji autobiografii a díla k španělské občanské válce. Je považována za jednoho z nejlepších řečníků 20. století. 27. listopadu 2000 jí město Kladno odebralo čestné občanství.^[1]