Druhá světová válka v Jugoslávii

Druhá světová válka v Království Jugoslávie začala 6. dubna 1941, kdy byla země napadena a rychle dobyta silami Osy a rozdělena mezi Německo, Itálii, Maďarsko, Bulharsko a jejich satelitní státy. Krátce poté, co Německo 22. června 1941 zaútočilo na SSSR^[1], zahájili republikánští jugoslávští partyzáni vedení komunisty na rozkaz z Moskvy^[1] partyzánskou osvobozeneckou válku bojující proti silám Osy a jejich místně zavedeným loutkovým režimům, včetně spojence Osy - nezávislému státu Chorvatsko (NDH) a vládě národní spásy na Němci okupovaném území Srbska. V poválečné jugoslávské komunistické historiografii to bylo nazýváno národně osvobozenecká válka a socialistická revoluce. Současně byla vedena vícestranná občanská válka mezi jugoslávskými komunistickými partyzány, srbskými roajalistickými Četniky, chorvatskými ustašovci a domácí gardou spojenou s Osou, srbským dobrovolnickým sborem a státní gardou, slovinskou domácí gardou a ruským ochranným sborem spojenými s nacisty.^[2]

Druhá světová válka v Jugoslávii
konflikt: Balkánské tažení
Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: Ante Pavelić při návštěvě Adolfa Hitlera na Berghofu; Stjepan Filipović oběšen okupačními silami; Draža Mihailović jedná se svými vojáky; skupina Četniků s německými vojáky ve vesnici v Srbsku; Josip Broz Tito s členy britské mise
Trvání	6. dubna 1941 – 25. kvěnta 1945 (4 roky, 1 měsíc, 1 týden a 2 dny)
Místo	Jugoslávie
Výsledek	partyzánsko – spojenecké vítězství Porážka nacistického Německa a fašistické Itálie na Balkáně Porážka a svržení nezávislého státu Chorvatsko, vlády národní spásy, Četniků a dalších spojenců Osy Partyzáni pod vedením komunistů oficiálně zrušili jugoslávskou monarchii Vznik Federativní lidové republiky Jugoslávie pod vládou Josipa Broze Tita Poválečné masové zabíjení v odvetě a represi ze strany jugoslávských partyzánů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jugoslávští partyzáni i Četnické hnutí zpočátku invazi Osy odolávali. Po roce 1941 však Četníci rozsáhle a systematicky spolupracovali s italskými okupačními silami až do italské kapitulace a poté i s německými a ustašovskými vojsky.^[2][3] Osa zahájila sérii ofenziv, jejichž cílem bylo zničit partyzány, k čemuž se blížily bitvy na Neretvě a Sutjesce na jaře a v létě 1943.

Navzdory neúspěchům zůstali Partyzáni věrohodnou bojovou silou, přičemž jejich organizace získala uznání od západních spojenců na Teheránské konferenci a položila základy poválečného jugoslávského socialistického státu. S podporou logistiky a letectva ze strany západních spojenců a sovětských pozemních jednotek v bělehradské ofenzívě nakonec partyzáni získali kontrolu nad celou zemí a pohraničními oblastmi Terst a Korutany. Vítězní partyzáni založili Socialistickou federativní republiku Jugoslávii.

Konflikt v Jugoslávii měl jeden z nejvyšších obětí na počet obyvatel ve válce a obvykle se odhaduje na asi jeden milion, z nichž asi polovinu tvořili civilisté. Genocidu a etnické čistky prováděly síly Osy (zejména Wehrmacht) a jejich spolupracovníci (zejména Ustašovci a Četnici) a odvetné akce ze strany partyzánů byly ke konci války častější a pokračovaly i po ní.