Strukturální víceznačnost

Strukturální dvojsmysl či syntaktický dvojsmysl je založen na struktuře nějakého vyjádření, které odpovídá stromový diagram, což je forma analýzy na úrovni fráze, která může být provedena i ve větším počtu variant. Takovým dvojsmyslem je například vyjádření „staří muži a ženy“.^{[1][pozn. 1]} Pro lepší popis jazyka vytvořil Noam Chomsky trasformační gramatiku.^{[pozn. 2]} Úroveň fráze se opírá o úroveň transformace, což je u níže popisovaného případu pouhé převedení věty „John found the boy studying in the library“ do pasivního tvaru, které generuje rovněž dvojsmysl.

Tedy např. věta

John – found – the boy studying in the library

John – našel – chlapce studujícího v knihovně.

může být chápána též jako

John – found studying in the library – the boy.

John – studující v knihovně našel – chlapce.

Prvnímu chápání věty může být přiřazena posloupnost NP - Verb - NP s objektem „the boy studying in the library“. Druhému chápání věty může být přiřazena posloupnost NP - Aux + V - NP - Comp.^[3]

Poznámky

1. Konstrukční homonymie je charakteristická tím, že na jeden výraz se vztahují dvě různé sady syntaktických pravidel. Takto platí například nominální fráze - sloveso - nominální fráze jako východisko pasívního tvaru u "the boy studying in the library was found" a transformace obligatorní ze strany 75 knihy jako východisko pasívního tvaru u "the boy was found studying in the library".
2. Podle Aristotela, resp. Chomského vzniká jazyk z něčeho a nikoli jako proces. Opírá se tedy o vědomí nějakých pravidel na straně mluvčího i posluchače. Užití těchto pravidel (performance) se však liší od nich samotných a může být často chybné (negramatické).^[2] Odtud vznik nesmyslných vět.