Efrém Syrský

Svatý Efrém Syrský (kolem 306, Nisibis, dnešní Nusaibin, Turecko – 9. června 373, Edessa, dnes Urfa v Turecku) byl jáhen a velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí. Proslul hlubokým duchovním životem a komentáři k biblickým knihám. Od roku 1920 patří mezi učitele katolické církve.

Svatý Efrém Syrský
učitel církve
Narození	kolem 306 Nisibis (dnešní Nusaibin, Turecko)
Úmrtí	9. června 373 Edessa (dnes Urfa, Turecko)
Příčina úmrtí	mor
Svátek	28. leden – pravoslaví; 8. červen – Skotská episkopální církev; 9. červen – římskokatolická církev a anglikánská církev; 18. červen – Maronitská katolická církev
Období	Římská říše
Místo působení	Şanlıurfa
Vyznání	Church in Gabowe Grądy a Syrští křesťané
Úřady	jáhen
Uctíván církvemi	všechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributy	vinná réva, svitek
Patronem	duchovních vůdců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Efrém se narodil v křesťanské rodině v Nisibis (dnešní Nusaibin v Sýrii) kolem roku 306. Přijal jáhenské svěcení. Proslul jako slavný učitel ve svém rodišti a v roce 363 v dnešní Urfě založil teologickou školu. Od tamějšího biskupa Jakuba se mu dostalo skvělého vzdělání a sám Efrém Jakubovi pomohl vybudovat teologickou školu v Nisibisu, a později se rozhodl žít poustevnickým a mnišským životem. Když v roce 372 vypukl v Edesse mor, pomáhal všem potřebným a poté se vrátil zpátky do své poustevny, kde o rok později zemřel.

Smrt

Zemřel 9. června roku 373 v Edesse, kde se také nacházejí jeho ostatky. V roce 1920 byl papežem Benediktem XV. prohlášen učitelem církve.^[1] V katolické církvi je jeho liturgická památka slavena 9. června.

Dílo

Své spisy psal syrsky. Vystupoval v nich proti tehdejším herezím (gnosticismus, manicheismus, …) a vykládal v nich Bibli. Ukazoval v nich hloubku duchovního života. Hojně citoval Písmo svaté a svým zvláštním básnickým stylem se snažil vysvětlit tajemství křesťanských bohoslužeb. Rovněž psal biblické komentáře, kázání a dogmatické spisy proti kacířství. Skládal též texty k náboženským písním a v nich vštěpoval prostému lidu základní náboženské pravdy. Některé z těchto písní jsou dodnes používány při bohoslužbách v Syrské církvi sjednocené s Římem. Právě díky těmto písním získal přízvisko citera Ducha svatého.^[2] Tři úryvky z jeho spisů se čtou v breviáři ve čtvrtek po 1. adventní neděli.^[1] Jeho spisy se překládaly do řečtiny i arménštiny.

Spisy

• 52 hymnů O Církvi – pojednává v nich o svobodě, spravedlnosti, dobru a o církvi
• Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus
• 77 písní nisibijských
• Komentář k listům apoštola Pavla
• Komentář ke Skutkům apoštolů

Citát

„	Ó Panno nejpodivuhodnější, všechno dnes zpívá ke tvé cti: jsou tu cherubové, kteří však nedosahují tvé svatosti, jsou tu serafové, kteří se nemohou srovnávat s tvou krásou… Čistí andělé však radostně oslavují nebeské dítě, které vyšlo z tvého lůna.	“
— Hymnus o nebeské Matce