Ellisif Wesselová

Ellisif Ranveig Wesselová, roz. Müllerová (nepřechýleně Ellisif Ranveig Wessel; 14. července 1866, Gausdal – 28. listopadu 1949), byla norská spisovatelka, fotografka, odborářka a politička za Labouristickou stranu.^[1]

Ellisif Wesselová
Narození	14. července 1866 Gausdal
Úmrtí	28. listopadu 1949 (ve věku 83 let)
Povolání	spisovatelka, fotografka, redaktorka, odborářka, autorka dětské literatury, překladatelka, básnířka a novinářka
Manžel(ka)	Andreas Wessel (od 1886)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Dvě ženy a muž před společnou chýší, Høytørke. Vestre Jakobselv, farnost Nesseby, asi 1900.
Fotografie ze sbírky Preus museum

Skupinová fotografie ze svatby v Boris Gleb, na levé straně obrázku je kněz Tchecoldin, nevěsta je jeho dcera. Vpravo na obrázku je Andreas Wessel, asi 1897
Sbírka Preus museum

Životopis

Narodila se v Østre Gausdal jako dcera okresního lékaře Wilhelma Jacoba Müllera (1830–1909) a Hansiny Pauliny Rossové (1830–1907). Rodina se stěhovala třikrát, než jí bylo deset, ale v roce 1882 ukončila střední školu v Nissenu. V březnu 1886 si v Dovru vzala svého prvního bratrance Andrease Wessela (1858–1940), který čerstvě dokončil lékařské vzdělání. Pár se přestěhoval do oblasti Kirkenes, kde byl Wessel najat jako okresní lékař v Sør-Varangeru. Měli sedm dětí, ale všichni zemřeli mladí.^[2]

Fotografie

Začala věnovat velké úsilí dokumentu, zejména jako fotografka scenérií a lidského života. Její dokumentace kultury Sámů, mimo jiné v knize Fra vor grændse mod Rusland z roku 1902, byla považována za „neocenitelnou“.

V letech 1895–1915 působila jako fotografka v Sør-Varangeru. Svou první fotografickou kameru získala jako svatební dar od Barbary Arbuthnott. V 19. století mnoho žen z lepších rodin pracovalo profesionálně jako fotografky a ve své době to bylo společensky přijato. Fotografie Ellisif Wesselové jsou jedinečnou dokumentací doby a oblasti, kde pracovalo jen málo dalších fotografů. Dokumentovala každodenní život, atmosférické krajiny, děti při hře, lidi při práci, místní tradiční kostýmní zvyky, velké i malé akce a cestopisy. To, co odlišuje její fotografie od méně kvalifikovaných fotografů, je technická kvalita fotografií a kompozice, což jsou prvky, které jí dodávají profesionální a uměleckou kvalitu. Nejaktivnější období bylo na přelomu století. Po roce 1920 se žádné fotografie nedochovaly, pravděpodobně přestala fotografovat úplně. Obrázky Ellisif Wesselové jsou jedinečnou dokumentací lidí, budov a kulturní krajiny ze starého Sør-Varangeru na přelomu minulého století. Varanger muzeum vlastní sbírku jejích fotografií, asi v počtu 500 motivů^[3] a větší sbírku vlastní také Norské lidové muzeum.

Několik jejích fotografií lze také vidět na Finnmarksbilder – službě pod záštitou Finnmark County Library, na webových stránkách Himmelstigen a Digital Museum.

Politika

Při cestování po okolí si také více uvědomovala rozšířenou chudobu v regionu a stala se politickou aktivistkou. Poté, co volila liberální stranu ve své rané dospělosti, stala se členkou Labouristické strany roku 1904.^[2]

Její politický aktivismus spolu s jejím manželem, který byl zvolen starostou, byl rozšířený. Zvali veřejné řečníky („agitátory“) a ubytovali ruské uprchlíky po neúspěšné revoluci v roce 1905. Překládala revoluční literaturu z ruštiny a němčiny a v roce 1906 byla hybnou silou při zakládání místní odborové organizace Nordens Klippe, kde se stala sekretářkou i pokladnicí.^[2]

Přispívala do novin a časopisů dělnického hnutí, ale byla kontroverzní. Je zmiňována ve většině knihách o norském dělnickém hnutí, stejně jako v mnoha knihách o historii Norska. V důsledku toho provozovala vlastní periodikum Klasse mot Klasse v letech 1914 a 1915. V roce 1914 vydala také dětskou socialistickou knihu Den lille socialist.^[2] Publikovala také básně: Vinter og Vaar (1903), Nye smaavers (1904) a Det kalder. Postupně se stále více ztotožňovala se syndikalisty, přispívala do publikací Revolt, Direkte Aktion, Solidaritet a Alarm.^[4] Po ruské revoluci ona a její manžel podporovali Sovětský svaz, ale nikdy se nepřipojili ke komunistické straně.

Zemřela 28. listopadu roku 1949 v Kirkenes, bylo jí 83 let.^[2]

Galerie

• 
  Skoltští Sámové se svými psy před stanem, západně od Langfjordvannu, Sør-Varanger
• 
  Žena asi 100 let, originál pochází z alba, které vlastní docent a geolog Adolf Larsen Dal (1863–1948)
• 
  Portrét muže s lyžařskou holí, Korsfjord, 1905
• 
  Skupinový portrét pěti dělníků, Kirkenes 1907
• 
  Klášterní kostel Petsjenga v zimní krajině, kněží na cestě domů, asi 1911
• 
  Dělníci pracují na budování telegrafu v obci Grense Jakobselv
• 
  Dojení sobů, z Pasvikdalen ve východním Finnmarku na konci 19. století - typické pánské oděvy Kvenů. Kvenové se stěhovali ze severního Finska a severního Švédska do severního Norska po několik set let. V Norsku byli v roce 1998 uznáni za národnostní menšinu. 1890-1900
• 
  Rybářské lodě, Vardø, 1890-1920