Emómalí-ji Rahmón
tádžický politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Emómalí-ji Rahmón (tádžicky Эмомалии Раҳмон, Emomalii Rahmon v persko-arabské grafice امامعلی رحمان; rusky Эмомали Рахмон, Emomali Rachmon; * 5. října 1952 v Kůlóbu, rus. Kuljab), dříve Emómalí Šarifovič Rahmónov (Эмомалӣ Шарифович Раҳмонов; Эмомали Шарифович Рахмонов) je současný prezident Republiky Tádžikistán. Ve své funkci působí od 6. listopadu 1994, v čele země je však již od 20. listopadu 1992. Je předsedou Lidově demokratické strany Tádžikistánu, která má největší procento křesel v tamním parlamentu.
.jpg)
Je hlavou tádžického autoritářského režimu s prvky kultu osobnosti,[1] od roku 2017 musí být ve státních médiích titulován jako zakladatel míru a národní jednoty, vůdce národa, prezident republiky Tádžikistán, jeho Excelence Emómalí-ji Rahmón.[2] V jeho zemi neexistuje nezávislá opozice ani svobodná média, velmi rozšířená je korupce a nepotismus,[3][4] je nejchudší ve Střední Asii, remitence od Tádžiků pracujících v zahraničí tvoří polovinu HDP.[5]
Členové jeho rodiny jsou v různých vysokých státních funkcích, jeho syn Rustam je předsedou dolní komory parlamentu a starostou Dušanbe.[6][5] Také vzdálenější členové rodiny a krajané z rodného okresu zastávají mnohé klíčové funkce, klanové struktury hrají v zemi důležitou roli.[5]
Remove ads
Život
Narodil se v roce 1952 jako Emómalí Šarifovič Rahmónov do rodiny zemědělců ve městě Danghara. Na učilišti se v roce 1969 vyučil elektrikářem. V letech 1971 až 1974 byl na vojně, sloužil v Tichooceánském loďstvu. Poté pracoval jako elektrikář v továrně, v roce 1976 se stal tajemníkem místního JZD a začal při práci studovat ekonomickou fakultu Tádžické národní univerzity. V roce 1982 univerzitu úspěšně vystudoval a vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Jako aparátčík následně stoupal v politických i pracovních pozicích, roku 1990 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu Tádžické SSR.[7][8]
Změna jména
V březnu 2007 Rahmón prohlásil, že si nechá změnit své jméno na Rahmón, vypuštěním ruské koncovky „-ov“ (tj. původní rusko-tádžická varianta jména zněla Rahmónov), což také následně požadoval i po ostatních Tádžicích jako výraz návratu k původním kulturním kořenům. Rahmón si také v souladu se spojováním křestních jmen s příjmením v (klasické) perštině přidal na konec svého křestního jména Emómalí tzv. ezáfetovou konstrukci, tedy „spojovník“ -ji, což odkazuje na perské „Emómalí z (rodiny) Rahmónů“. V českém přepisu jména je možné ezáfetovou konstrukci vypouštět, ezáfet se však neužívá při skloňování tohoto jména v češtině: Emómalí(-ji) Rahmón, gen. Emómalího Rahmóna apod.
Od dubna 2016 pak zakázal občanům dávat dětem ruská jména.[9]
Tituly
Od roku 2015 je titulován vůdce národa,[10] v dubnu 2017 vstoupilo v platnost další pravidlo, které státním médiím nařídilo pro prezidenta používat titul zakladatel míru a národní jednoty, vůdce národa, prezident republiky Tádžikistán, jeho Excelence Emómalí-ji Rahmón.[11]
Remove ads
Politická kariéra
Během protivládních protestů v roce 1992 byl tehdejší prezident Rahmón Nabíjev nucen v obavě o svůj život odstoupit. Úřadu se v srpnu téhož roku následně ujal Akbaršó Iskandarov, který působil ve funkci úřadujícího prezidenta až do listopadu, kdy byl nucen rezignovat v důsledku občanských nepokojů. Po následném zasedání nejvyššího sovětu byla funkce prezidenta zrušena a moc přešla na tehdejšího předsedu parlamentu Emómalího Rahmónova.
Během občanské války v letech 1992–1997 se proti Rahmónově vládě postavila Sjednocená tádžická opozice, což mělo za následek cca 100 000 mrtvých. Rahmón přežil také pokus o atentát v dubnu 1997 v Chudžandu a odolal dvěma pučům v srpnu 1997 a listopadu 1998.
6. listopadu 1994 byl zvolen do nově vytvořené funkce prezidenta Tádžikistánu. V listopadu 1999 byl s 97 % hlasů znovuzvolen na sedmileté volební období. 22. června 2003 vyhrál referendum, které mu povoluje se ještě dvakrát ucházet o funkci prezidenta, jelikož by to dle tehdejších zákonů ve volbách v roce 2006 již nebylo možné. Opozice nicméně považuje toto referendum za zfalšované. Rahmón byl znovuzvolen v poněkud kontroverzních volbách 6. listopadu 2006, kdy podle oficiálních výsledků získal 79 % hlasů. Ve funkci byl potvrzen i v příštích volbách, konaných 6. listopadu 2013.
V květnu 2016 uspořádal referendum, ve kterém občané více než 96 % schválili určité ústavní změny. Jednou z nich bylo to, že přestal platit limit funkčních období, což umožnilo Rahmónovi kandidovat i ve volbách v roce 2020 a setrvat tak ve funkci doživotně. Zároveň byl však snížen minimální věk požadovaný ke kandidatuře na prezidenta z 35 na 30 let, což vedlo ke spekulacím, že se v případě zhoršení Rahmónova zdraví bude o úřad ucházet jeho syn Rustam Emómalí.[10] Tomu bylo v říjnu 2020 v době konání voleb již 32, avšak nakonec kandidoval již popáté Rahmón. Tentokrát získal 92 % hlasů.
Náboženství
Je hluboce věřící sunnitský muslim, avšak bojuje proti přílišným veřejným projevům oddanosti islámu, například nošení hidžábu či nadměrnému růstu vousů. V roce 2015 dokonce přikázal 13 tisícům mužů se oholit, protože dlouhé a neupravené vousy považuje za symbol radikálních názorů.[9]
Rodina
S manželkou Azizmo má sedm dcer a dva syny, celkově tedy devět dětí.[9] Jeho dcera Ozoda je od ledna 2016 šéfkou prezidentovy administrativy a od května téhož roku senátorkou, jeho syn Rustam byl ve 29 letech jmenován starostou Dušanbe,[6] od dubna 2020 předsedou Národního shromáždění. Oba jsou považováni za možné nástupce svého otce ve funkci hlavy státu.
Remove ads
Vyznamenání
Hrdina Tádžikistánu – Tádžikistán, 1999
Řád přátelství I. třídy – Kazachstán, 4. října 2002 – za velký osobní přínos k rozvoji kazašsko-tádžských vztahů a za usnadnění vytváření vzájemně prospěšných politických, hospodářských a kulturních vazeb mezi oběma státy a jejich národy[2]
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 3. prosince 2008 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný osobní přínos k posíle ukrajinsko-tádžských vztahů[12]
velkokříž Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 9. července 2009
Řád za zásluhy – Ukrajina, 2011 – udělil prezident Viktor Janukovyč za zásluhy a jeho mimořádný přínos k posílení mezistátních vztahů mezi Ukrajinou a Tádžikistánem[13][14]
Řád Hejdara Alijeva – Ázerbájdžán, 11. července 2012 – udělil prezident Ilham Alijev za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelství a spolupráce mezi Tádžikistánem a Ázerbájdžánem[15]
Řád Srbské republiky II. řádu – Srbsko, 2013
Řád Alexandra Něvského – Rusko, 2017 – za přínos k posílení vztahů mezi zeměmi a posílení míru ve středoasijské oblasti[16]
Řád Parasat – Kazachstán, 14. března 2018[17]
Řád „Úcta k zemi“ – Uzbekistán, 16. srpna 2018 – za vynikající osobní přínos k posílení staletých přátelských vztahů, za prohloubení dobrých sousedských vztahů plných vzájemného porozumění, za rozšíření mnohostranných kulturních, humanitárních, duchovních a ekonomických vazeb mezi oběma zeměmi, za skvělé zásluhy o rozvoj komplexní spolupráce mezi Uzbekistánem a Tádžikistánem, za iniciativu směřující k zajištění bezpečnosti, míru a stability v regionu[18]
Řád zlatého orla – Kazachstán, 2023 – udělil prezident Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev[19]
Pamětní medaile 10. výročí hlavního města Astany – Kazachstán
Řád Mubáraka Velikého – Kuvajt[20]
Řád Pákistánu – Pákistán
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads