Emanuel Krescenc Liška

Emanuel Krescenc Liška (19. dubna 1852 Mikulovice^[1] – 18. ledna 1903 Bubeneč^[2]) byl český malíř a ilustrátor.

Emanuel Krescenc Liška
E. K. Liška (J. Mukařovský 1884)
Narození	19. dubna 1852 Mikulovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. ledna 1903 (ve věku 50 let) Bubeneč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malíř, učitel a ilustrátor
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se v rodině správce statku (Wirtschafdirektor) v Milevsku Matyáše Lišky a jeho manželky Veroniky.^[1] Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Milevska. Otec brzy zemřel a Emanuel se s matkou přestěhoval do Prahy, kde absolvoval vyšší reálku. Matka zemřela v roce 1868, když bylo Emanuelovi šestnáct let,^[3] a po rodičích nezbylo téměř žádné dědictví. V letech 1869–1877 vystudoval monumentální malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, pod vedením profesorů J. M. Trenkwalda, Antonína Lhoty a Jana Swertse.^[4] Jako mnozí z jeho spolužáků neměl dostatek financí a vydělával si během studia na živobytí drobnými kresbami, ilustracemi (např. k Havlíčkovu Křtu svatého Vladimíra), doučováním a jako asistent kreslení na gymnáziu. V letech 1878-1879 studoval ještě na Akademii v Mnichově a díky Klárovu stipendiu absolvoval studijní pobyt v Římě.^[5]

Prvními většími úspěchy byla druhá cena v soutěži na výzdobu Národního divadla za skici pro chodbu Národního divadla a zakázka od pražského magistrátu na zhotovení kopie Mánesovy kalendářní desky na staroměstském orloji.

V roce 1879 společně s Jakubem Schikanedrem vyhrál soutěž na výzdobu královské lóže Národního divadla; jejich historické vlysy Tři doby země české později shořely při požáru. Za ušetřené peníze z cen odjel studovat na malířskou akademii do Mnichova. Po návratu vytvořil velké obrazy:

• Zjevení Astarty Manfrédovi, námět z dramatické básně Lorda Byrona̟; za obraz dostal státní stipendium.
• Hagar lkající v poušti nad mrtvým Ismaelem (1882).
• Ukřižování Páně nástěnný obraz v kapli sv. archanděla Rafaela v Klárově ústavu slepců, za nějž získal Klárovo římské stipendium na dvouletý studijní pobyt v Itálii, především v bydlel Římě.

V souladu s podmínkami stipendia vytvořil několik monumentálních obrazů s tematikou z římské historie a křesťanství:

• Římskému císaři Maximianovi se zjevují jeho oběti: svatí mučedníci Šebestián, Pankrác a Anežka Římská (signováno E. K. Liška Roma). Obraz na pražské výstavě nešťastnou náhodou shořel.^[6]. Dochovala se litografie díla a malovaná skica v Národní galerii v Praze.^[7]
• Michelangelův sen (zjevení Mojžíše)
• Kristus na hoře Olivetské (Řím, 1888)

Hrob Emanuela Krescence Lišky v Praze: Olšanský hřbitov (VI, odd. 11b, hrob 5)^[8]

• Kristus a Madona, tyto obrazy byly vystaveny roku 1888 jednak na Liškově samostatné výstavě ve Skleněném paláci v Mnichově, a dále téhož roku v pražském Rudolfinu.^[9] Poslední dva jmenované obrazy se objevily také na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891.
• Vdovec' (nad kolébkou dítěte)
• Lady Macbeth
• Pierot v parku
• Dřímající mnich
• Mater dolorosa' (Trpící bolestná Vlast)
• Vesnické námluvy (1896)

Roku 1888 byl Liška jmenován profesorem figurální a dekorativní kresby na státní Uměleckoprumyslové škole v Praze. Výrazným tématem jeho prací je noc s měsícem. Vedle biblických a církevních námětů obrazů se zaměřoval na historické výjevy a ilustrace světové poezie.

Rodina, úmrtí a památka

Emanuel Krescenc Liška se 26. září roku 1892 u sv. Jindřicha v Praze oženil s Růženou Cífkovou (* 1874), dcerou pražského hostinského a hoteliéra Antonína Cífky. Měli dva syny, starší Jaroslav (* 1893) se stal malířem, mladší Vladimír Václav (* 1897) se orientoval na praktické zaměstnání.^[10]

Liška zemřel v důsledku zápalu a otoku plic.

Liška za svého života prodal jen málo obrazů, ale zanechal rozsáhlou uměleckou pozůstalost.^[11][12]

Na jeho smrt reagoval Bohdan Kaminský básní In memoriam.^[13]

Galerie

• 
  Hagar a Izmael na poušti
• 
  Kristus na hoře Olivetské (1886)
• 
  Umírající Kain (1885)
• 
  Italská vila
• 
  Císaři Maximianovi se zjevují oběti (1888)
• 
  Vesnické námluvy (1896)