Emanuele Filiberto Duca d'Aosta (1932)

Emanuele Filiberto Duca d'Aosta byl italský lehký křižník stejnojmenné třídy. Po válce ho, v rámci reparací, získalo sovětské námořnictvo. Vyřadilo ho na konci 50. let.

Základní údaje
Typ	lehký křižník
Třída	třída Duca d'Aosta
Zahájení stavby	1932
Spuštěna na vodu	22. dubna 1934
Uvedena do služby	13. července 1934
Osud	předán SSSR, vyřazen
Takticko-technická data
Výtlak	8317 tn (standardní) 10 374 tn (plný)
Délka	186,9 m
Šířka	17,5 m
Ponor	6,5 m
Pohon	2 turbínová soustrojí 6 kotlů 110 000 hp
Rychlost	35 uzlů
Posádka	578
Pancíř	boky 70 mm paluba 35 mm věže 90 mm
Výzbroj	8× 152 mm (4×2) 6× 100 mm (3×2) 8× 37 mm (4×2) 12× 13,2 mm (6×2) 6× 533mm torpédomet (2×3)
Letadla	1 katapult 2 hydroplány

Stavba

Stavba křižníku byla zahájena v roce 1932, dne 22. dubna 1934 byla loď spuštěna na vodu a 13. července 1934 byla uvedena do služby.

Operační služba

Křižník byl v červenci 1940 nasazen v bitvě u Punta Stilo a bojoval také v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. V červnu 1942 byl nasazen proti spojenecké Operaci Vigorous. V roce 1943 u něj byly odstraněny torpédomety a kulomety, které nahradilo dvanáct 20mm kanónů.

Emanuele Filiberto Duca d'Aosta přečkal válku a 12. února 1949 byl předán do Sovětského svazu, kde sloužil pod názvem Stalingrad a později Kerč.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuele Filiberto Duca d'Aosta na Wikimedia Commons

Portály: Loďstvo