Emil Egon z Fürstenbergu
Narozen 12. 9. 1825 v Donaueschingen (Německo), zemřel 15. 5. 1899 na zámku Leontýn. Armádní důstojník, příslušník šlechtického rodu původem z Německa, autor publikace z oblasti myslivosti, též hudební skladatel. From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Emil Egon princ z Fürstenbergu, německy celým jménem Emil Egon Maximilian Fridrich Karl Leopold Wilhelm Franz Prinz zu Fürstenberg (12. září 1825 Donaueschingen – 15. května 1899[2] zámek Leontýn)[3] byl německo-český šlechtic z knížecího rodu Fürstenbergů, c. k. komoří,[4] c. k. skutečný tajný rada, major a. D. (ve výslužbě), přidružený člen Rakouského arcidomu, poslanec Českého zemského sněmu (1861–1867),[1] od roku 1872 doživotní člen panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni,[1] rytíř Zlatého rouna (1892) a majitel fideikomisního velkostatku Králův Dvůr.[5]
Remove ads
Původ a život
Narodil se jako syn třetí syn Karla Egona II. (1796–1854), 5. knížete z Fürstenbergu, a Amálie Kristiny Bádenské (1795–1869). Jeho bratr Karel Egon III. (1820–1892), 6. kníže z Fürstenbergu (1854–1892) zdědil majetky v Bádensku, zatímco bratr Maxmilián Egon I. (1822–1873) zdědil majetky v Čechách (velkostatek Křivoklát).
Dne 27. července 1873 předčasně zemřel jeho bratr Maxmilián Egon I. a Emil Egon se stal poručníkem jeho nezletilého syna Maxmiliána Egona II. (1863–1941), který dosáhl dospělosti v roce 1885.[5]
Byl prozíravým hospodářem a vášnivým myslivcem. V letech 1875[5] (1878)[4]–1883 opakovaně zval na hony korunního prince Rudolfa Habsburského. Přijela i jeho choť Štěpánka.[5]
Na křivoklátském panství se s chotí zasloužil o opravy kostelů, kaplí a far, podporoval vznik mostů a lávek a další stavební aktivity. V roce 1881 inicioval založení lánského Sboru dobrovolných hasičů a nechal ho vybavit stříkačkou.[5][6]
Spolu s hrabětem Oktaviánem Kinským (1813–1896), hrabětem Maxmiliánem Ugartem a princem Egonen Thurn-Taxisem stál u zrodu Velké pardubické. Spolek pěstitelů českých koní je vyzval, aby navrhli dostihovou dráhu. První velký překážkový dostih se konal 5. listopadu 1874 a zúčastnilo se ho 14 koní. Emil Egon se od začátku zasazoval o úpravu nebo dokonce zrušení Taxisova příkopu.[5]
Zemřel 15. května 1899 ve dvě hodiny po půlnoci na zámku Leontýn a pohřben byl o tři dny později ve Fürstenberské hrobce v Nižboru.[5][2]
Na jeho počest byla lovecká chata u Karlovy vsi nazvána Emilovna. V konírně hradu Křivoklát (součást některých prohlídkových tras) je zmiňován ve vztahu k dostihovým závodům.
Remove ads
Rodina
Dne 31. května 1875 se oženil se svou ovdovělou švagrovou Leontýnou z Khevenhüller-Metsch (25. února 1843 Vídeň – 9. srpna 1914 Strobl, pohřbena ve Stroblu), dcerou knížete Richarda Khevenhüller-Metsche (1813–1877) a jeho manželky Antonie Lichnowské (1818–1870). Jejím prvním manželem byl Emilův starší bratr Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu. Vzali se dva roky po jejím ovdovění. Vztah Emila a Leontýny, jak lze usuzovat z dochované německy a francouzsky vedené korespondence nebo podle přiložené kytičky k dopisu, byl vřelý.[7] Narodily se jim tři děti (mezi nimi jeden syn a dvě dcery):[3]
- 1. Emil Egon Karel Leo Max (13. 1. 1876 Lány – 3. 9. 1964 Vídeň)
- ∞ (28. 2. 1922 Vídeň) Margarethe z Gecmen-Waldeku (19. 7. 1904 Praha – 1. 12. 1988 Vídeň)
- 2. Alžběta Leontýna (31. 5. 1878 Lány – 10. 3. 1939 Řím)
- ∞ (6. 5. 1905 Lány) Karel ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (12. 1. 1871 – 29. 6. 1927)
- 3. Amélie Luisa Dorothea (17. 3. 1884 Lány – 18. 2. 1929 Mnichov)
- 1. ∞ (14. 7. 1908 Komorní Hrádek, rozvedeni před 1917) Gustav z Koczianu
- 2. ∞ (23. 5. 1917 Mnichov) Gustav Scanzoni z Lichtenfelsu (3. 10. 1885 zámek Zinneberg – 13. 11. 1977 Rottach-Egern)
Na počest Leontýny byl přejmenován zámeček Obora na zámek Leontýn.[5]
Remove ads
Majetek
V roce 1860 zakoupil velkostatek Králův Dvůr,[8] kde v roce 1866 nechal zřídit fideikomis a který byl následujícího roku potvrzen. Patřil spíše k menším majetkovým komplexům podobně jako jiný fürstenberský velkostatek Petrovice. Podstatné bylo, že představoval samostatný a na velkostatku Křivoklát nezávislý vlastnický celek.[9] Rod vlastnil velkostatek se zámkem až do roku 1945.[8]
Vývod z předků
| Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu | ||||||||||||
| Karel Egon I. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Marie Anna z Valdštejna | ||||||||||||
| Karel Alois z Fürstenbergu | ||||||||||||
| František Filip ze Šternberka | ||||||||||||
| Marie Josefa ze Šternberka | ||||||||||||
| Marie Leopoldina ze Starhembergu | ||||||||||||
| Karel Egon II. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Anselm František, 2. kníže z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Alexandr Ferdinand, 3. kníže z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Marie Ludovika Anna z Lobkowicz | ||||||||||||
| Marie Alžběta z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu | ||||||||||||
| Marie Henrieta z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Marie Anna z Valdštejna | ||||||||||||
| Emil Egon z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Karel Vilém Bádensko-Durlašský | ||||||||||||
| Fridrich Bádensko-Durlašský | ||||||||||||
| Magdalena Wilhelmína Württemberská | ||||||||||||
| Karel Fridrich Bádenský | ||||||||||||
| Jan Vilém Friso | ||||||||||||
| Amálie Oranžsko-Nasavská | ||||||||||||
| Marie Luisa Hesensko-Kasselská | ||||||||||||
| Amálie Kristýna Bádenská | ||||||||||||
| Christian Heinrich Geiger genannt Geyer von Geyersburg | ||||||||||||
| Ludwig Geyer von Geyersberg | ||||||||||||
| Christiane Philippine von Thümmel | ||||||||||||
| Luisa Karolina von Hochberg | ||||||||||||
| Johann Rudolf Hedwiger, Graf von Sponeck | ||||||||||||
| Maximiliana Hedwiger von Sponeck | ||||||||||||
| Wilhelmine Luise von Hoff | ||||||||||||
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads