Emil Navrátil
český vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Emil Navrátil (27. červen 1866, Nasavrky – 5. červenec 1928, Praha[1]) byl profesorem elektrárenství a elektrických zařízení, elektrovodných sítí a elektrických instalací na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1928 byl zvolen rektorem ČVUT, zemřel ale před nástupem do funkce.[2]
Remove ads
Život
Narodil se 27. června 1866 v Nasavrkách u Chrudimi. Středoškolská studia vykonal na vyšší reálné škole v Rakovníku. Poté studoval odbor strojního inženýrství na České vysoké škole technické v Praze. V roce 1885 získal stipendium za výborné výsledky v oboru stavby strojů.[3] Techniku absolvoval v roce 1888 a téhož roku nastoupil jako strojní inženýr a konstruktér do firmy Emila Škody v Plzni.[4] Sledujíce technický pokrok rozhodl se věnovat teprve vznikajícímu oboru elektrotechniky, a tak po 4 letech odešel ze Škodovky a roku 1892 nastoupil jako konstruktér do závodu Dr. Houdek a Hervert v Praze, kde pracoval na fyzikálních a elektrických přístrojích.
Kromě práce se zde plně věnoval studiu elektrotechniky a chodil na exkurze do vznikajících elektrotechnických firem. Po 3 letech 1. září 1895 byl proto požádán o vedení Městské elektrárny na Žižkově, po elektrárně písecké druhé v Čechách. Elektrárnu úspěšně vedl až do roku 1920. Roku 1917 byl za své znalosti a zásluhy o vedení elektrárny jmenován členem komise pro 2. státní zkoušku v oboru elektrotechnickém, které předsedal Ing. Karel Novák a místopředsedal František Křižík.[5]
V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem elektrických sítí, instalací a elektrárenství Českého vysokého učení technického v Praze. Ve studijním roce 1926/27 byl děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství tamtéž a pro studijní rok 1928/29 byl zvolen rektorem ČVUT v Praze.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads