Enfiláda

Enfiláda, někdy také anfiláda, se používá především v barokní architektuře a znamená nejen funkční, ale i optické propojení jednotlivých, za sebou řazených místností. Dveře jednotlivých místností jsou řazeny přesně za sebou v jedné ose, takže se v případě, že jsou otevřeny všechny dveře najednou, vytvoří efektní průhled, který bývá zpravidla zakončen oknem nebo jiným, architektonicky ztvárněným prvkem, například nikou.^[1]

Enfiláda; osy enfilád jsou vyznačeny červeně

Enfiláda na zámku Opočno.

Enfiláda bývá zpravidla vedena středem jednotlivých místností, ale může být umístěna také mimo tuto osu, většinou pak při stěně, v níž jsou prolomena okna.

Nejdelší zámecké enfilády v ČR se nacházejí ve Valticích (80 m)^[2] a Rychnově nad Kněžnou (65 m),^[3] ovšem s navazujícími balkony ji překonává enfiláda ve Světlé nad Sázavou (67 m).^[zdroj?]