Epidemie eboly v západní Africe
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Epidemie eboly v západní Africe byla co do počtu obětí nejtěžší epidemií eboly v historii a prvním propuknutím této nemoci v oblasti západní Afriky za poslední dvě desetiletí. Započala v prosinci 2013, ovšem detekována byla až v březnu 2014, kdy bylo hlášeno 78 úmrtí. V lednu 2016 oficiální počet nakažených přesáhl 28 000, z toho přes 11 000 zemřelo.[1]
Na mapě vpravo jsou vidět případy v západní Africe. Epidemie se rozsáhle šířila v Sierra Leone, Libérii a Guineji a výskyty se objevily v Mali, Senegalu a Nigérii. Mimo Afriku se objevily výskyty ve Spojeném království, Španělsku, Itálii a USA. V lednu 2016 byla epidemie úspěšně potlačena ve všech státech kromě Libérie.[1]
Různé organizace, včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států, darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii. V boji proti nemoci byl u některých pacientů vyzkoušeno s větším či menším úspěchem několik experimentálních léků.
Remove ads
Průběh
Epidemie eboly v západní Africe
První případy eboly zachytily guinejské úřady na jihu země, podezření na smrtelné onemocnění se potvrdilo i v hlavním městě Konakry. Zahraniční těžařské společnosti pozastavily aktivity v zemi a evakuovaly z Guineje část svých zaměstnanců.
Epidemie se postupně rozšířila i do sousední Libérie a Sierra Leone, kde si vyžádala stovky obětí, a to i mezi zdravotnickým personálem. Nákaze neunikli ani lékaři z Evropy a USA.[2] Generální převor milosrdných bratří ve zprávě ze 7. srpna 2014 informuje o kolapsu řádových nemocnic v liberijské Monrovii a v Sierra Leone, z nichž první musela kvůli epidemii a nakažení významné části personálu zavřít a druhá přešla na omezený provoz.[3] Bratr z řad personálu první nemocnice, Miguel Pajares, byl převezen k léčení do Madridu, kde se stal 12. srpna prvním člověkem, který podlehl ebole na evropské půdě. V Monrovii mezitím zemřela i celá řada jeho kolegů.[4] Další zpráva velkopřevora z 12. srpna vyčíslila dosavadní ztráty řádu v důsledku epidemie na tři mrtvé bratry (včetně ředitele monrovijské nemocnice), jednu řeholnici a velký počet zaměstnanců.
V Nigérii se vyskytly jen ojedinělé případy.[5]
Senegal uzavřel pozemní hranice s Guineou, aby se tak zabránilo dalšímu šíření viru. Dne 29. srpna 2014 Senegalský ministr zdravotnictví Awa Marie Coll Seck oznámil první případ nákazy ebolou v Senegalu.
Dne 20. září 2014 zabila skupina vesničanů z Guineje osm expertů, kteří do Guineje přijeli bojovat s nemocí. Mezi nimi byli i tři novináři. Těla byla nalezena v latríně, přičemž tři měla podříznutá hrdla. Šest útočníků bylo zatčeno. V týž den v Guineji dosáhl počet nakažených 1000.
Odhad Světové zdravotnické organizace uvádí, že se ebolou do ledna 2015 může nakazit až 1,4 milionu lidí.[6]
Dne 11. října 2014 zahájila americká letiště skenovaní tělesné teploty cestujících z Guineje, Sierry Leone a Libérie, zatímco počet obětí epidemie viru v západní Africe vystoupal na 4000.[7]
Koncem roku 2014 začal počet nově nakažených klesat a epidemie se pomalu začala dostávat pod kontrolu. V Sieře Leone epidemie skončila 7. listopadu 2015, v Guineji 29. prosince 2015.
Ebola v USA
Dne 30. září 2014 potvrdily USA první případ eboly zachycený na americkém území. Vzrušené diskuse vyvolalo selhání nemocnice v Texasu, která dotyčného po prvním vyšetření pustila domů s mylným předpokladem, že má chřipku, přestože upozornil zdravotní sestru, že přicestoval z Libérie. Dva dny poté byl hospitalizován v kritickém stavu. Epidemiologové vyjádřili obavy, že do té doby mohl nakazit až 80 lidí.[8]
U druhého zdravotníka ošetřujícího zesnulého Thomase Duncana se projevily příznaky onemocnění virem. Zdravotní sestry z dallaské nemocnice sdělily médiím, že po přijetí nakaženého pacienta pracovaly s nedostačujícím ochranným oděvem a neměly informace, jak s nakaženým pracovat.[9]
Ebola ve Španělsku
Dne 25. září 2014 zemřel po převozu do madridské nemocnice 71letý španělský kněz a šéflékař sierraleonské nemocnice milosrdných bratří v Lunsaru P. Dr. Manuel García Viejo OH, který se nakazil při péči o pacienty. Jde tedy zatím o druhý případ úmrtí na tuto nemoc v Evropě.[10]
Dne 6. října 2014 potvrdilo Španělsko první případ eboly zachycený na evropském území. Jde o zdravotní sestru pracující na klinice Carlose III., která se nakazila, když se starala o misionáře P. Dr. Manuela Garcíu Vieja OH († 25. září), který byl již nemocný převezen do Španělska ze Sierry Leone.[11]
Reakce v Česku
První podezřelý případ ohlásila média v České republice 6. září 2014. Jednalo se o afrického studenta, který měl horečky. Ebolu hygienici vyloučili, student se zřejmě nakazil malárií.
Nejvážnější podezření na ebolu 9. října oznámila pražská Nemocnice na Bulovce u českého pacienta, který se vrátil z Libérie.[12] Testy krevních vzorků provedené Ústavem Roberta Kocha v Berlíně se však ukázaly jako negativní. Příčina pacientova onemocnění je stále neznámá, příznaky mohou ukazovat na malárii nebo horečku dengue.[13]
Dne 11. října 2014 byli na infekční oddělení Fakultní nemocnice Bulovka převezeni žena z Karlových Varů, která se před časem vrátila z Nigérie, a nachlazený ghanský student, zajištěný zásahovou jednotkou na Hlavním nádraží v Praze.[14] Velvyslankyně Ghany v České republice v mediální reakci uvedla, že občané afrických zemí nezasažených epidemií viru ebola budou muset s takovým incidenty v Evropě počítat.[15][16]
Remove ads
Ebola v Kongu
V srpnu byly detekovány první případy onemocnění v Demokratické republice Kongo. K 9. říjnu 2014 bylo zaznamenáno 68 případů onemocnění virem ebola, z toho bylo 49 fatálních. Epidemie v Kongu nijak nesouvisí s probíhající epidemii v západní Africe.[17] Lékaři bez hranic otevřeli v postižené oblasti léčebné centrum.[18]
Tabulka případů, úmrtí a zemí
Následující tabulka je sestavena podle dat CDC[19] a Světové zdravotnické organizace.[20]
Remove ads
Mezinárodní reakce
Nadnárodní organizace
- Rada bezpečnosti OSN prohlásila probíhající epidemii eboly v západní Africe za „hrozbu světové bezpečností“ a ohlásila vyslání pohotovostní mise do Libérie, Sierry Leone a Guineje.[21]
- Evropská komise přispěla částkou 500 000 €, aby přispěla k omezení šíření viru v Guineji a sousedních zemích. Evropská komise stejně do země vyslala zdravotnické experty, aby pomohli zhodnotit situaci a spolupracovali s místními úřady. Komisařka EU pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí Kristalina Georgieva řekla: "Jsme hluboce znepokojeni šířením této nakažlivé nemoci a naše podpora pomůže zajistit okamžitou zdravotní pomoc postiženým lidem. Je důležité, že budeme jednat rychle, aby se zabránilo v šíření eboly zejména do sousedních zemí."
Mezinárodní organizace
Vedle nadnárodních organizací hrají klíčovou roli charitativní dobrovolnické a církevní organizace, mimo jiné Lékaři bez hranic a milosrdní bratři. První organizace zřídila v oblastech řadu nových center pro boj s epidemií, druhá hraje klíčovou roli v místním zdravotnictví skrze provozování nemocnic v Sieře Leone a Libérii.
Nemocnice milosrdných bratří přivedla epidemie na pokraj kolapsu, když zahubila čtyři řádové bratry a desítky dalších spolupracovníků a zaměstnanců a přinutila řád k jejich dočasnému uzavření. Jejich znovuotevření se plánuje na začátek října. Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 686,59 EUR.[22]
Humanitarian OpenStreetMap Team vytvořil pro potřeby humanitárních aktorů mapy postižených oblastí.[23][24]
Státy
- Spojené státy americké otevřely v liberijské Monrovii školící centrum pro zdravotníky a vyslaly do země 3000 vojáků jako podporu k sedmnácti polním nemocnicím.[kdy?] [25][26]
- Kuba ohlásila plán vyslat 165 zdravotníků do západní Afriky, aby se přidali k boji proti epidemii viru ebola.[kdy?] [27]
- Česká republika darovala organizaci Lékaři bez hranic tři miliony korun na boj s epidemií eboly.[kdy?] [28]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads