Erna Solbergová
norská politička From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Erna Solbergová, nepřechýleně Solberg (* 24. února 1961 Bergen, Hordaland), je norská politička, od října 2013 do října 2021 byla předsedkyní vlády Norska. Od roku 2004 také působí jako předsedkyně Høyre, v letech 2002–2004 byla její místopředsedkyní.
.jpg)
.svg){kind=small}
V období 2001–2005 působila jako ministryně pro místní správu a regionální rozvoj ve druhé vládě Kjella Bondevika, kde se mimo jiné podílela na údajném zpřísnění přistěhovaleckéých zákonů[1] a vysloužila si tím přezdívku „železná Erna“ (Jern-Erna). Po volbách v roce 2005 předsedala parlamentní skupině Konzervativní strany až do roku 2013. V parlamentních volbách v roce 2013 se strana pod jejím vedením umístila druhá, ale s větším koaličním potenciálem než první Norská strana práce, a Solbergová se stala norskou premiérkou.[2] Po Gro Harlem Brundtlandové je druhou ženou v této funkci. Její kabinet, často neformálně nazývaný „modro-modrý kabinet“, byl zpočátku menšinovou vládou dvou stran složenou z Konzervativní strany a Pokrokové strany. Kabinet navázal formální spolupráci s liberální a křesťanskodemokratickou stranou. Ve volbách v roce 2017 byla vláda zvolena znovu a v lednu 2018 se koalice rozšířila o Liberální stranu.[3] Tato rozšířená menšinová koalice se neformálně nazývá „modrozelený kabinet“. V květnu 2018 se Solbergová stala nejdéle sloužící norskou premiérkou z Konzervativní strany.[4] V lednu 2019 se vládní koalice dále rozšířila o Křesťanskodemokratickou stranu a tím si zajistila většinu v parlamentu. Po porážce v parlamentních volbách v roce 2021 se Solbergová vrátila do čela opozice.
Remove ads
Dětství a mládí
Solbergová se narodila 24. února 1961 v Bergenu na západě Norska a vyrůstala v bohaté čtvrti Kalfaret. Její otec Asbjørn Solberg (1925–1989) pracoval jako konzultant v bergenské Sporvei a matka Inger Wenche Torgersenová (1926–2016) byla úřednicí. Solbergová má starší a mladší sestru.[5]
Ve škole měla problémy a v 16 letech jí diagnostikovali dyslexii.[6] V posledním ročníku střední školy v roce 1979 byla zvolena do předsednictva Svazu studentů Norska a v témže roce vedla celostátní charitativní akci Operasjon Dagsverk, při níž studenti vybírali peníze pro Jamajku.
V roce 1986 získala magisterský titul na Bergenské univerzitě, kde studovala sociologii, politologii, ekonomii a statistiku.[2] V posledním ročníku vedla studentskou ligu Konzervativní strany v Bergenu.
Od roku 1996 je vdaná za podnikatele a bývalého politika Konzervativní strany Sindreho Finnese, s nímž má dvě děti.[7] Rodina žila v Bergenu a v Oslu.
Remove ads
Začátky politické kariéry
Místní samospráva
V letech 1979–1983 a 1987–1989 byla Solbergová zastupitelkou městské rady v Bergenu. Předsedala místní a městské pobočce Mladých konzervativců a Konzervativní strany.
Poslankyně
Do norského parlamentu (Storting) byla poprvé zvolena v roce 1989 za Hordaland a pětkrát byla zvolena znovu. V letech 1994–1998 byla také předsedkyní celostátního Sdružení konzervativních žen.
Ministryně pro místní samosprávu a regionální rozvoj
V letech 2001–2005 působila Solbergová ve vládě premiéra Kjella Magne Bondevika jako ministryně pro místní samosprávu a regionální rozvoj. Její údajně tvrdá politika v tomto resortu, včetně tvrdého postoje k azylové politice, jí v médiích vynesla přezdívku „železná Erna“ (norsky Jern-Erna).
Ve skutečnosti Bondevikova vláda z let 2001–2005 vpustila do Norska o tisíce žadatelů o azyl více než následující středolevá rudo-zelená vláda z let 2005–2009. V roce 2003 Solbergová navrhla v Norsku zavedení islámských rad šaría poté, co se dozvěděla o existenci takových rad ve Spojeném království,[8] a v roce 2004 prohlásila, že si přeje zvýšit imigraci do Norska.[9]
Remove ads
Předsedkyně strany
V letech 2002–2004 působila jako místopředsedkyně Konzervativní strany a v roce 2004 se stala její předsedkyní.[10]
Už po prohře ve volbách v roce 2009 si strana uvědomila, že pouhý slib o snížení daní a menší roli státu voliče nepřesvědčí. Solbergová proto opustila rétoriku, která jí v minulosti vynesla přezdívku „železná Erna“, a začala vysvětlovat, že je potřeba jiný přístup – namísto škrtání chtěla provádět reformy, namísto likvidace sociálního státu chtěla efektivněji spravovat jeho struktury.
V roce 2011 vydala knihu s názvem Lidé, ne miliardy, která by se dala spíše označit za nový programový manifest. Pravidelně se věnovala návštěvám škol, zdravotnických zařízení a menších obcí a všem vysvětlovala, že cílem pravice není sloužit velkým podnikatelům, ale vytvářet podmínky pro vznik nových pracovních míst, rozvoj infrastruktury a restrukturalizace ekonomiky. Svůj dlouhodobý ekonomický cíl, kterým bylo vymanit norskou ekonomiku ze závislosti na příjmech z ropy, Solbergová viděla jako dosažitelný prostřednictvím tradičních pravicových metod, snižováním daní, omezováním výdajů a privatizací podílů státu ve firmách. Kromě toho slíbila zachovat bezplatné školství a zdravotnictví.[11]
Předsedkyně vlády (2013-2021)
Po vítězství v parlamentních volbách 9. září 2013 stanula Solbergová v čele vlády a 16. října 2013 byla jmenována premiérkou. Po Gro Harlem Brundtlandové je druhou ženou v premiérské funkci.[12]
V roce 2017 byla vláda zvolena znovu a Solbergová se stala prvním konzervativním lídrem země od 80. let, který opakovaně vyhrál volby. Středopravicovým stranám se také podařilo udržet většinu v parlamentu.
V roce 2018 vyjednávala o účasti ve vládě s liberály.[13] Liberální strana oficiálně vstoupila do vlády 17. ledna 2018. Křesťanští demokraté si vyjednali vstup do vlády na základě drobné změny potratového zákona, což vyvolalo tvrdý odpor veřejnosti i opozice. Křesťanskodemokratická strana se oficiálně stala členem koaliční vlády 22. ledna 2019.[14]
Solbergová čelila napětí mezi jednotlivými složkami své většiny, což vedlo k rozchodu se Stranou pokroku.[15]
Za zvládnutí migrační krize v roce 2015, během níž zpřísnila podmínky přijímání uprchlíků, zdědila přezdívku "Železná Erna" odkazující na bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou.[15]
Ve volbách v roce 2021 zvítězila sociálnědemokratická Dělnická strana (AP) a vládnoucí středopravicovou koalici vystřídala koalice středolevicová.[16]
Mezinárodní angažovanost
Jako premiérka a bývalá předsedkyně norské delegace v Parlamentním shromáždění NATO se zasazovala o transatlantické hodnoty a bezpečnost.
V roce 2018 sestavila celosvětový panel o udržitelném hospodaření v oceánech a toto téma představila na summitu G7. Její vláda podporuje iniciativu Světové banky PROBLUE[17] zaměřenou na prevenci poškozování moří.
Od roku 2016 spolupředsedala skupině generálního tajemníka OSN pro prosazování cílů udržitelného rozvoje. Zajímá se zejména o přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny, zejména pro dívky a děti v konfliktních oblastech. To bylo také ústředním bodem její práce jako obhájkyně rozvojových cílů tisíciletí v letech 2013–2016.
V jednom ze svých klíčových projevů uvedla, že v marginalizovaných a konfliktních oblastech světa je stále potřeba tradiční pomoci a humanitární asistence. Cíle udržitelného rozvoje však na globální rozvoj nahlížejí komplexně a integrují ekonomické, sociální a environmentální faktory.[18]
V roce 2016 měla přednášku na Mezinárodním institutu strategických studií v Singapuru, kde se zabývala plánem na dosažení udržitelné, spravedlivé a mírumilovnější budoucnosti.[19]
Solbergová zajistila významnou finanční podporu pro Globální partnerství pro vzdělávání. Je pevně přesvědčena, že investice do vzdělávání urychlí pokrok v plnění všech ostatních cílů udržitelného rozvoje.
Za svou mezinárodní angažovanost získala v roce 2018 inaugurační ocenění Global Citizen World Leader Award.[19]
V říjnu 2019 kritizovala tureckou invazi do kurdských oblastí v Sýrii, ale odmítla výzvy k pozastavení členství Turecka v NATO.[20]
Ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v roce 2019 se Solbergová zasazovala pro kandidaturu Norska na nestálého člena Rady bezpečnosti na období 2021–2022. Zastávala názor, že OSN je třeba posílit a že svět potřebuje silnou mnohostrannou spolupráci a instituce k řešení globálních výzev, jako je změna klimatu, kybernetická bezpečnost a terorismus.[21]
Remove ads
Po odchodu z premiérské funkce
Po porážce v parlamentních volbách v roce 2021 se Solbergová vrátila do čela opozice. V roce 2022 se stala členkou správní rady organizace Global Citizen.[22]
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads