North American F-86 Sabre

North American Aviation F-86 Sabre, někdy nazývaný Sabrejet, je americký proudový transonický stíhací letoun. Vyráběn byl společností North American Aviation a vešel ve známost jako první americký stíhací letoun se šípovým křídlem, který mohl úspěšně čelit sovětskému letounu MiG-15 v soubojích během Korejské války (1950–1953), kde došlo k prvním střetům mezi proudovými letouny v historii. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejlepších a nejdůležitějších stíhacích letounů v této válce, je F-86 také vysoce hodnocen ve srovnání se stíhači jiné éry.^[1] Ačkoli byl vyvinut na konci čtyřicátých let a koncem padesátých let byl již zastaralý, ukázal se jako všestranný a adaptabilní a jako frontový stíhací letoun nadále sloužil v četných vzdušných silách. Poslední letouny byly z aktivní služby vyřazeny v 90. letech v Bolívii.

F-86 Sabre
Určení	stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	North American
Šéfkonstruktér	Edgar Schmued
První let	1. říjen 1947
Zařazeno	1949 (USAF)
Vyřazeno	1965 (USAF) 1994 (Bolívie)
Charakter	Vyřazen, některé na přehlídkách
Uživatel	United States Air Force Royal Air Force Pákistánské letectvo Portugalské letectvo
Vyrobeno kusů	9 860
Vyvinuto z typu	North American FJ-1 Fury
Varianty	Canadair Sabre North American FJ-2/-3 Fury
Další vývoj	CAC Sabre North American F-86D Sabre North American FJ-4 Fury North American YF-93 North American F-100 Super Sabre
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Díky úspěchu letounu bylo nakonec mezi lety 1949 a 1956 vyrobeno 7 800 letounů, a to nejen v USA, ale i v Itálii a Japonsku. Kromě toho bylo americkým námořnictvem nakoupeno 738 modifikovaných palubních letounů značených jako FJ-2 a -3. Varianty F-86 byly vyráběny také v Kanadě a Austrálii. Ve velkých sériích jej vyráběla kanadská firma Canadair pod označením Canadair Sabre. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor Avro Canada Orenda. Kanadské F-86 používala také řada států NATO. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna CAC pod označením CAC CA-27 Sabre. Canadair vyrobil celkem 1 815 draků a Sabre se také stal nejvíce vyráběným západním proudovým stíhacím letounem s celkovou produkcí 9 860 kusů všech variant.^[2]

Vývoj

NA-140/XP-86 s přímým křídlem

XP-86 Sabre letí pilotován Georgem Welchem

North American F-86A

Firma North American vyráběla za druhé světové války vrtulový P-51 Mustang, který se zapojil do bojů proti některým z prvních do služby nasazených proudových stíhaček. Koncem roku 1944 navrhla firma North American svůj první proudový stíhač americkému námořnictvu, který vešel ve známost jako FJ-1 Fury.^[3] Jednalo se o výjimečnou přechodovou proudovou stíhačku, která měla rovné křídlo odvozené od P-51.^[4] Počáteční návrhy na splnění požadavku amerického armádního letectva (USAAF) na jednomístné, proudové letadlo středního doletu s velkým dostupem schopné denního doprovodu jako stíhačka nebo stíhací bombardér byly navrženy v polovině roku 1944.^[5] Na začátku roku 1945 předložila společnost North American Aviation čtyři návrhy.^[5] USAAF vybralo jeden návrh před ostatními a udělilo North American kontrakt na stavbu tří exemplářů XP-86 ("experimental pursuit"). Odstranění specifických požadavků z FJ-1 Fury ve spojení s dalšími úpravami umožnilo XP-86 být lehčí a podstatně rychlejší než Fury, s odhadovanou maximální rychlostí 582 mph (937 km/h), oproti 547 mph (880 km/h) Fury.^[5] Navzdory nárůstu rychlosti dřívější studie odhalily, že XP-86 bude mít stejný výkon jako jeho soupeři XP-80 a XP-84. Protože tyto konkurenční konstrukce byly pokročilejší ve svých vývojových fázích, došlo k obavám, že XP-86 bude zrušen.

Dne 18. května 1945 firma získala objednávku USAAF k výrobě trojice prototypů označených XP-86. Maketa letounu byla schválena 20. června 1945, výsledky měření z aerodynamického tunelu ale ukázaly, že letoun v navrhované podobě nedosáhne požadované rychlosti 600 mil/hod (965 km/hod).^[6] North American museli rychle vymyslet radikální změnu, která by mohla předskočit jeho soupeře.

Řešení se podařilo nalézt využitím poznatků o šípovém křídle z ukořistěných německých výzkumů. Pro letoun pak bylo zvoleno křídlo o šípu 35° (stejný šíp měly i ocasní plochy), štíhlostí 4,79, tloušťkou profilu 11 % u kořene a 10 % na konci, vybavené automatickými sloty na náběžné hraně. Praktické využití křídla si ovšem vyžádalo mnoho zkoušek, což stavbu prototypů oddalovalo.^[3] F-86 byl prvním americkým letadlem, které využilo letových výzkumných dat získaných od německých aerodynamiků z konce druhé světové války.^[7] Tyto údaje ukázaly, že tenké, šípové křídlo by mohlo výrazně snížit odpor a zpoždění stlačitelnosti, které sužovaly stíhačky jako např. Lockheed P-38 Lightning, když se přiblížily rychlosti zvuku. V roce 1944 němečtí inženýři a konstruktéři prokázali výhody šípových křídel na základě experimentálních návrhů z roku 1940. Studie dat ukázala, že šípové křídlo by vyřešilo problém s rychlostí, zatímco sloty na náběžné hraně křídla, která se vysouvaly při nízkých rychlostech, by zvýšily stabilitu.

Vzhledem k tomu, že vývoj XP-86 dosáhl pokročilého stadia, myšlenka na změnu šípovitosti křídla se setkala s odporem některých vyšších zaměstnanců firmy North American. Poté, co byly získány dobré výsledky v testech v aerodynamickém tunelu, byla, navzdory tvrdému odporu, nakonec přijata koncepce se šípovým křídlem. Výkonnostní požadavky byly splněny začleněním křídla s úhlem 35°, s použitím modifikovaných čtyřmístných profilů NACA, NACA 0009.5–64 u kořene a NACA 0008.5–64 na špičce^[8] s automatickými sloty vycházející z konstrukce letounu Messerschmitt Me 262 a další funkcí elektricky nastavitelného stabilizátoru (další vlastnost Me 262A).^[9][10] Mnoho Sabrů mělo „křídlo 6–3“ (pevná náběžná hrana s 6-palcovou prodlouženou tětivou u kořene a 3-palcovou prodlouženou tětivou na špičce) dodatečně po získání bojových zkušeností v Koreji.^[9][11] Tato úprava změnila profily křídla na modifikovanou konfiguraci NACA 0009-64 u kořene a mod NACA 0008.1–64 na špičce.

V prosinci 1946 objednalo letectvo zaváděcí sérii 33 letadel P-86A. Prototyp XP-86, který vedl k F-86 Sabre, prodělal „roll-out“ 8. srpna 1947.^[12] První let se uskutečnil 1. října 1947 s Georgem Welchem ​​jako pilotem^[13] ze základny Muroc (nyní Edwards AFB) v Kalifornii.^[7][12]

Strategické vzdušné velitelství letectva Spojených států mělo F-86 Sabre ve službě od roku 1949 do roku 1950. První sériový F-86A-1 byl letectvu předán 28. května 1948.^[14] F-86 byly přiděleny k 22. bombardovacímu křídlu, 1. stíhacímu křídlu a 1. stíhacímu stíhacímu křídlu.^[15] F-86 byl primárním americkým stíhacím letounem pro vzdušný boj během korejské války. Bojů se účastnil značný počet první tří sériově vyráběných modelů.

F-86 Sabre byl také vyráběn v licenci společnosti Canadair jako Canadair Sabre. Finální varianta kanadského Sabru, Mark 6, je obecně hodnocena jako ta, která má nejvyšší schopnosti ze všech verzí Sabru.^{[16][Note 1]}

Prolomení zvukové bariéry a další rekordy

Jackie Cochran v kokpitu stroje Canadair CL-13 Sabre Mk.3 s Chuckem Yeagerem.

První oficiální světový rychlostní rekord 671 mil za hodinu (1080 km/h) F-86A stanovil 15. září 1948 v Muroc Dry Lake a pilotoval ho major Richard L. Johnson z amerického letectva.^[17]

V roce 1951 plukovník K. K. Compton na F-86A Sabre vyhrál letecký závod Bendix s průměrnou rychlostí 553,76 mph (891,19 km/h).

Dne 18. května 1953 se Jacqueline Cochranová stala první ženou, která prolomila zvukovou bariéru, a létala na „jednorázovém“ kanadském Canadair CL-13 Sabre Mk.3 (sériové číslo 19200, licenční F-86E Sabre) po boku Chucka Yeagera.^[18]

Dne 16. července 1953 William F. Barns na letounu F-86D Sabre (sériové číslo 51-6145, první vyrobený kus verze Block 35) ustavil světový rychlostní rekord Mezinárodní letecké federace (FAI). Čtyři průlety na tříkilometrové trati v lokalitě Saltonské moře v Kalifornii vzládl průměrnou rychlostí 1151,88 km/h (0,91 M).^[19]

Dne 2. února 1958 vytvořil tým pákistánského letectva s F-86 Sabre s názvem „Falcons“ světový rekord na základně PAF Masroor provedením smyčky v (koso)čtvercové formaci 16 letadel. Tým byl veden tehdejším velitelem křídla Zafarem Masudem.

Služba

Válka v Koreji

Stíhačky North American F-86 Sabre z 51. stíhacího stíhacího křídla Checkertails jsou připraveny k boji během korejské války na letecké základně Suwon

F-86F Sabre letící nad Koreou. Formaci vede Benjamin O. Davis Jr.

F-86 byl přijat do služby v americkém letectvu roku 1949, připojil se k 94. stíhací peruti 1. stíhacího křídla a stal se primárním proudovým stíhačem pro vzdušné souboje používaným Američany v Korejské válce. Dřívější proudové letouny s přímými křídly jako P-80 a F-84 zpočátku dosahovaly vzdušných vítězství, než byl v listopadu 1950 představen MiG-15 se šípovým křídlem a překonal všechny letouny ve službě OSN.

V reakci na to byly tři letky F-86 v prosinci převezeny na Dálný východ.^[20] MiG-15 byl lepší než rané modely F-86 v dostupu, palebné síle, zrychlení, zatáčení, rychlosti stoupání a schopnosti neomezeného stoupání, zatímco F-86 byl o něco rychlejší a mohl MiGy překonat. Když byl v roce 1953 představen F-86F, staly se oba letouny schopnostmi těsnějšími a na konci války si mnoho amerických bojových pilotů nárokovalo marginální převahu F-86F.

Větší palebnou silou MiGu a mnoha dalších tehdejších stíhaček se zabýval „Project Gun-Val“^[21], který zkoumal bojové zkoušky sedmi F-86F, z nichž každý byl vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny T-160 (tyto F-86 byly označeny F-86F-2). Navzdory tomu, že bylo možné střílet pouze dvěma ze čtyř 20mm kanonů současně, byl experiment považován za úspěšný a signalizoval konec desetiletí trvajícího používání ráže Browning .50 v roli vzdušných soubojů.^[22]

Ačkoli F-86A mohl bezpečně letět rychlostí 1 Mach, plovoucí vodorovné ocasní plochy F-86E výrazně zlepšily manévrovatelnost při vysokých rychlostech.^[22] MiG-15 nemohl bezpečně překročit Mach 0,92, což byla důležitá nevýhoda ve vzdušném boji při rychlostech blízkých rychlosti zvuku. Daleko větší důraz byl kladen na výcvik, agresivitu a zkušenosti pilotů F-86.^[23] Piloti Sabrů byli cvičeni na základně Nellis, kde byl počet obětí jejich výcviku tak vysoký, že jim bylo řečeno: "Pokud někdy uvidíte vlajku v plném obsazení, vyfoťte se." Navzdory opačným pravidlům nasazení jednotky F-86 často zahajovaly boj nad základnami MiGů v mandžuském „útočišti“.^[24]

V říjnu 1951 se Sovětům podařilo opravit sestřelený Sabre a při zkoumání typu došli k závěru, že výhoda Sabru v boji byla způsobena zaměřovačem APG-30, který umožňoval přesnou palbu na delší vzdálenosti.^[25]

Oblast častých střetů s MiGy se dnes označuje jako „alej MiGů“.^[26] Pákistánské F-86 také bojovaly v Indicko-pákistánské válce v roce 1965.

Varianty

North American Sabre

Letoun verze F-86F

F-86D

Dvoumístný cvičný TF-86 Sabre

• XF-86 – tři prototypy, původně označené jako XP-86 či North American model NA-140.

• YF-86A – První prototyp s motorem General Electric J47.

• F-86A – Model NA-151 a NA-161. Postaveno 554 kusů.

• DF-86A – Několik F-86A, přestavěných na bezpilotní cíle.

• RF-86A – Přestavba F-86A na průzkumnou variantu. 11 kusů.

• F-86B – Model NA-152. Objednáno 188 kusů jako vylepšení F-86A s výkonnějším motorem, prostornějším trupem a silnějšími brzdami.^[14] Nakonec dodány jako F-86A-5.

• F-86C – NA-157. Dálkový stíhací letoun. Původně objednáno 118 kusů, ale postaveny nakonec jen dva prototypy označené YF-93A.^[14]

• YF-86D – NA-164. Prototyp varianty určené pro boj za každého počasí. Původně označen YF-95A.

• F-86D – Varianta pro boj za každého počasí vybavená radarem v přídi. Původně označená F-95A. Postaveno 2 506 kusů. Modely NA-165, NA-177, NA-173, NA-190 a NA-201. S ostatními variantami F-86 se shodovalo jen 25 % jejich dílů. Měly širší trup pro umístění radaru s většího motoru s přídavným spalováním. Výzbroj tvořilo 24 neřízených střel FFAR ráže 2,75 palce "Mighty Mouse".

• F-86E – Vylepšený systém řízení, plovoucí výškovka. Model NA-170 a NA-172. Postaveno 456 kusů. 60 z nich postavil pro USAF Canadair.

• F-86E(M) – Označení původně britských F-86, předaných dalším státům NATO.

• QF-86E – Modifikace kanadských Sabrů, upravených na cvičné cíle.

• F-86F – Výkonnější motor a nové křídlo. Postaveno 2 239 kusů (300 z nich bylo dokončeno v Japonsku). F-86F měl značně lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech a vyšší přistávací rychlost. Podvarianta F-40 měla za cenu mírně nižší rychlosti zlepšené letové vlastnosti ve vysokých a nízkých rychlostech a lepší vlastnosti při přistání. Hodně starších F-86F bylo později upraveno na standard F-86F-40.

• QF-86F – 50 původně Japonských F-86F, přestavěných pro US Navy na cvičné cíle.

• RF-86F – Několik F-86F upravených na průzkumné. Takto bylo upraveno i 18 japonských F-86F.

• TF-86F – 2 kusy F-86F, upravené na dvousedadlové cvičné letouny s prodlouženým trupem. Označeny jako model NA-204.

• F-86G – Plánované označení F-86D s vylepšeným motorem a dalšími změnami. Všech 406 postavených kusů ale bylo označeno jako F-86D.

• YF-86H – Výrazně upravený stíhací bombardér s hlubším trupem, jiným motorem (J73) a větším rozpětím. Postaveny dva kusy jako model NA-187.

• F-86H – Sériová verze YF-86H. Stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Postaveno 473 kusů jako model NA-187 a NA-203. Počínaje 115. vyrobeným kusem (subvarianta H-5) s hlavňovou výzbrojí tvořenou čtveřicí 20mm kanónů M39,^[27] namísto dosavadních 12,7mm kulometů M3.

• QF-86H – 29 kusů F-86H, upravených na cvičné cíle.

• F-86J – Jeden kus F-86A s motorem Orenda, označený jako NA-167. Uvažovaná varianta s výkonnějšími kanadskými motory. Nerealizováno.

• YF-86K – F-86D upravená pro export. Místo raket měla 4 kanóny ráže 20 mm, zjednodušený systém řízení palby. 2 kusy.

• F-86K – Varianta F-86D vyvinutá pro letectva NATO. Postaveno 120 kusů v USA a dalších 221 postavil italský FIAT. Místo raket nesl 4 kanóny M24A-1 po 132 nábojích.

• F-86L – Upravené F-86D s novou elektronikou, upraveným kokpitem. 981 přestavěných kusů.

CAC Sabre

Australský letoun CAC Sabre Mk.32

• CAC CA-27 Sabre Mk.30
• CAC CA-27 Sabre Mk.31
• CAC CA-27 Sabre Mk.32

Canadair Sabre

• Canadair Sabre Mk.1
• Canadair Sabre Mk.2
• Canadair Sabre Mk.3
• Canadair Sabre Mk.4
• Canadair Sabre Mk.5
• Canadair Sabre Mk.6

Výroba

Canadair Sabre 6 ve zbarvení akrobatické aśkupiny kanadského letectva Golden Hawks

• North American: 6297 F-86
• Canadair: 1815 ks.
• CAC: 112 ks.
• FIAT: 221 ks.
• Mitsubishi: 300 ks.
  • Celkem: 9 860 ks.

Uživatelé

Německý Canadair CL-13B Sabre Mk.6 (YA-042)

Japonský Mitsubishi F-86 Sabre v roce 1971

F-86 Sabre pákistánského letectva

F-86 Sabre tureckého letectva

• – Austrálie – Royal Australian Air Force
• – Argentina – Argentinské letectvo
• – Bangladéš
• – Barma
• – Belgie
• – Bolívie
• – Čínská republika – Letectvo Čínské republiky
• – Dánsko – Dánské královské letectvo^[28]
• – Etiopie – Etiopské císařské letectvo
• – Filipíny
• – Francie – Francouzské letectvo
• – Honduras
• – Indonésie
• – Irák
• – Íránské císařství
• – Itálie – Aeronautica Militare
• – Japonsko – Japonské letecké síly sebeobrany
• – Jihoafrická republika – South African Air Force
• – Jižní Korea – Letectvo Korejské republiky
• – Jugoslávie
• – Kanada – Royal Canadian Air Force
• – Kolumbie
• – Malajsie
• – Německo – Luftwaffe
• – Nizozemsko – Nizozemské královské letectvo^[28]
• – Norsko
• – Pákistán
• – Peru – Letectvo Peru
• – Portugalsko – Portugalské letectvo
• – Řecko
• – Saúdská Arábie
• – Španělsko – Španělské letectvo
• – Thajsko – Thajské královské letectvo
• – Tunisko
• – Turecko – Turecké letectvo
• – Spojené státy americké – USAF
• – Spojené království – Royal Air Force
• – Venezuela – Venezuelské letectvo

Specifikace (F-86F-40-NA)

Nákres F-86A

Jugoslávský F-86D vystavený v Parku vojenské historie Pivka

Technické údaje

• Osádka: 1
• Délka: 11,4 m
• Rozpětí: 11,3 m
• Výška: 4,5 m
• Nosná plocha: 29,11 m²
• Hmotnost (prázdný): 5 046 kg
• Vzletová hmotnost: 6 894 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 8 234 kg
• Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J47-GE-27 o tahu 26,3 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 687 mph (1 106 km/h) na úrovní mořské hladiny o bojové hmotnosti 6 447 kg, také hlášeno 678 mph (1 091 km/h) (Mach 1,02) a 599 v 11 000 m při 6,960 kg). (597 uzlů (1 106 km/h) v 6 446 m, 1,091 a 964 km/h v 6 960 m)
• Pádová rychlost: 200 km/h
• Dolet: 2 454 km
• Bojový rádius: 414 mi (360 nmi; 667 km) s dvěma 1 000 lb (450 kg) pumami a přídavnými nádržemi o objemu 2 200 galonů (US) (760 L)
• Dostup: 15 100 m
• Počáteční stoupavost: 45,72 m/s
• Plošné zatížení: 236,7 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 0,42

Výzbroj

• 6 × 12,7mm kulomet M3 (1 800 nábojů)
• až 2 400 kg pum, napalmu, neřízených střel. Letoun měl 4 závěsníky. Dva z nich byly určené pro přídavné nádrže, taktické jaderné pumy nebo napalm.