Fernand Vandérem

Fernand Vandérem, původně Fernand-Henri Vanderheym (24. června 1864 Paříž – 11. března 1939 Paříži) byl francouzský dramatik, prozaik a literární kritik.

Fernand Vandérem
rytina z fotografie r. 1908, rytec Désiré Quesnel
Rodné jméno	Fernand Henri Vanderheym
Narození	24. června 1864 Paříž
Úmrtí	11. března 1939 (ve věku 74 let) Paříž
Místo pohřbení	hřbitov Père-Lachaise
Povolání	spisovatel, dramatik, literární kritik
Národnost	francouzská
Ocenění	Cena Alfreda Née (1907) Rytíř Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v 16. pařížském obvodu, v rodině klenotníka Gustava Vanderheyma (1839–1915) a Elisy Eugenie roz Abraham (1844). Měl sestru Gabriellu Rosenbaumovou (1873).

Korespondence z roku 1906 vedená ve Francouzské národní knihovně zmiňuje Fernandovu spolupráci s Antoniem de La Gándara. Recenzi jeho hry Cher maître napsal Paul Léautaud r. 1911. René Boylesve ve svých intimních spisech vykresloval jeho nelichotivý morální portrét a vynášel nad ním příkré literární soudy.

Svou prózu, novely a dramata tiskl mj. v Mercure de France a u Ollendorffa.^[1] Francouzská akademie mu v roce 1907 udělila cenu Alfreda-Née (bývalá výroční cena za literaturu, vytvořená v roce 1893 udělovaná autorovi nejoriginálnějšího díla ve formě a myšlení).

Fernand Vanderém zemřel 11. března 1939 ve svém domě, na č. 19 rue de La Trémoille v 8. pařížském obvodu, a byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo výběr

Hry

• Le calice au Théâtre du Vaudeville le 19-11-1898, texte de Fernand Vandérem avec Lucien Guitry (Jacques Danthoise), Réjane (Simonne), Camille-Gabrielle Drunzer (Charlotte).
• La Pente douce, Paris, 1901
• Les Fresnay, Paris, L'Illustration, 1907
• Cher maître, Paris, L'Illustration, 1911
• Le Calice, Paris, Ollendorff, 1913
• La Victime [avec Franc-Nohain], Paris, Petite Illustration, 1914
• Les Connaisseurs, Paris, 1919

Romány

• La Cendre, Paul Ollendorff, 1894
• Charlie, Ollendorff, 1895
• Le Chemin de velours, Ollendorff, 1896
• La Patronne, illustrations de Pierre Vidal, Ollendorff, 1896
• Les Deux Rives, Ollendorff, 1897
• Le Suicide, Abbeville, Paillart, 1912

Novely

• "Le numéro 2", L'Illustration,‎ décembre 1912, p. 51–58 (lire en ligne).

Eseje

• La Bibliophilie nouvelle I, 1931–1939, Paris, Giraud-Badin
• La Bibliophilie nouvelle II, 1927–1932, Paris, Giraud-Badin, 1933
• La Bibliophilie nouvelle III, 1933–1939, Paris, Giraud-Badin, 1941
• Le Miroir des lettres, 8 tomes, 1918–1926, Paris, Flammarion
• Gens de qualité, Paris, Plon, 1938
• La Littérature, notes et maximes, Paris, Hachette, 1927
• Pour et contre l'enseignement philosophique, Paris, Alcan, 1894

Předmluvy

• Petites Folies: contenant 100 dessins de Ferdinand Bac, Paris, Simonis Empis, 1903
• Comment ils écrivent de Georges Charensol, Paris, édition Montaigne, 1932
• Le Salut public de Baudelaire, Champfleury, Toubin, Paris, Champion, xx^e siècle
• Catalogue de manuscrits musicaux d'Ambroise Thomas, Paris, Andireux, 1935
• Catalogue de la bibliothèque Marcel Boulenger, Paris Andieux, 1935
• P'tites Femmes d'Albert Guillaume, Paris Simonis Empis, 1893
• Un pékin sur le front de Sem, Paris, Hachette, 1917
• Les Courses de chevaux de Saint-Georges, Paris, Lafitte et Cie, 1912

V češtině

• On – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92; ze sbírky Le Chemin de Velours přeložil Arnošt Procházka. Praha: J. R. Vilímek, 1916
• Znamenitý muž [Cher maître]: drama (hráno ve vinohradském divadle)^[1]