Fibróza

Fibróza je stav zmnožení vaziva, typu pojivové tkáně, jakožto důsledku hojivého procesu po zánětu, zranění či reparativní reakce na různé typy podnětů, včetně příčin nejasné etiologie.^[1] Byla nalezena souvislost s akumulací železa.^[2]

Histologický preparát myokardu při senilní amyloidóze. Fibróza s nahromaděním kolagenních vláken vlevo (žlutě), depozita amyloidu vpravo (hnědě).
Barvení dle Movata (jádra a elastická vlákna černě; kolagen a retikulární vlákna žlutě; základní hmota a mucin modře; fibrin světle červeně; sval červeně)

Fibrotickým procesem se u parenchymatózních orgánů zvyšuje poměr vaziva na úkor funkční tkáně, dochází ke snížení fyziologické funkčnosti a jejich ztuhnutí.^[3] Při hojení rány dochází ke vzniku fibrotické jizvy. Proliferativní zánět způsobuje přeměnu fibrinového exsudátu, organizaci fibrinu a novotvorbu cév s vazivem – granulační tkáně či hyperplazii. Dochází k pučení fibroblastů a tvorbě buněk endotelu. Proliferaci lze tlumit kortizonem.^[4]

Typ nezhoubného mezenchymového nádoru fibrom vychází z fibrocytů produkujících kolagenní vlákna.^[4]

Fyziologie

Při fibrotickém procesu je stimulována činnost fibroblastů produkujících kolagen a glykosaminoglykany. Proces je iniciován imunitními buňkami, včetně makrofágů, které uvolňují rozpustné faktory stimulující fibroblasty. Nejvíce charakteristickým profibrotickým mediátorem je skupina cytokinů TGF-β, sekretovaná makrofágy stejně tak i poškozenou tkání. Mezi další rozpustné mediátory fibrózy patří CTGF, růstový faktor PDGF a interleukin 4 (IL-4). Tyto molekuly aktivují dráhy signální transdukce AKT/mTOR^[5] a SMAD do jádra,^[6] což vyvolá aktivaci a proliferaci fibroblastů. Jejich činnost následně vede k ukládání extracelulární matrix a výstavbě pojivové tkáně. Tento komplexní proces tkáňové obnovy je regulován ve smyslu rovnováhy syntézy a degradace tak, aby byla zajištěna obnova architektury tkáně. Za patologických podmínek jako jsou vážná, dlouhodobá, opakovaná poškození tkáně či poruchy regulace v procesu hojení, může docházet k progresivním změnám s ireverzibilním fibrotickým poškozením.^[3]

Příklady fibrotických procesů

Histologický preparát jaterní cirhózy, barveno trichromem

Fibrotický proces postihuje řadu tkání, typicky v důsledku zánětu či poškození:

• Plíce
  • Plicní fibróza – skupina plicních chorob
    • Cystická fibróza
    • Idiopatická plicní fibróza

• Játra
  • Jaterní cirhóza

• Srdce
  • Endomyokardiální fibróza

• Mozek
  • Gliová jizva

• Další
  • Artrofibróza (klouby)
  • Dupuytrenova kontraktura (ruka)
  • Morbus Peyronie (penis)
  • Mediastinální fibróza (mediastinum)
  • Myelofibróza (kostní dřeň)
  • Retroperitoneální fibróza (retroperitoneum)
  • Systémová nefrogenní fibróza (více orgánů)
  • Systémová sklerodermie (více orgánů)