V-1

V-1 (z německého Vergeltungswaffe, česky odvetná zbraň) byla německá letounová střela poháněná pulzačním motorem a řízená jednoduchým autopilotem. Její typové označení bylo Fieseler Fi 103. Používal ji Wehrmacht během druhé světové války. Byla to první hromadně používaná střela s plochou dráhou letu na světě. Z bezpilotní V-1 vycházela také pilotovaná varianta s tajným označením Reichenberg.

V-1 / Fi 103
V-1 před startem
Určení	střela s plochou dráhou letu
Původ	nacistické Německo
Výrobce	Fieseler
Šéfkonstruktér	Robert Lusser
První let	28. října 1942 první bezmotorový let vypuštěním z Fw 200 10. prosince 1942 první motorový let vypuštěním z He 111
Zařazeno	1944
Vyřazeno	1945
Charakter	vyřazen
Uživatel	Luftwaffe USA jako Republic-Ford JB-2 SSSR jako Izdělije 10 (10Ch)
Vyrobeno kusů	30 000
Cena za kus	5 090 říšských marek
Varianty	Fi 103 Fieseler Fi 103R Reichenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Výroba střel V-1

Střela V-1 podvěšená pod bombardérem Heinkel He 111

V květnu roku 1942 se začalo pracovat na projektu a 24. prosince 1942 již vzlétl první prototyp. Šlo o malý středoplošník s trupem ve tvaru doutníku, celokovové konstrukce, ve kterém se nacházelo veškeré vybavení. Nad trupem byl umístěn pulzační reaktivní motor o délce 3,6 m. Křídla byla pravoúhlá o rozpětí 4,87 m, později byla větší a celodřevěná. Ocasní plochy byly klasického uspořádání výškovka a směrovka s kormidly.

Střela startovala z pneumatického^[1] katapultu, který jí udělil letovou rychlost 320 km/h. Motor urychlil střelu na rychlost 540–565 km/h, při které se pohybovala ve výšce 300–2000 m bez manévrování k cíli. Když byla překonána nastavená délka letu (měřila ji malá vrtule na přídi střely), byl uzavřen přívod paliva, zablokování kormidel a vysunutí spoilerů přivedly střelu do pádové rychlosti a ta zamířila k zemi. Bojová hlavice o hmotnosti 820–845 kg byla přivedena k výbuchu jednou ze tří variant zapalovačů.

Nasazení

Letící střela V-1

Sériová výroba začala v březnu roku 1944. Dne 13. června 1944 byla střela poprvé bojově nasazena. Ve 4:30 střela V-1 dopadla na železniční most přetínající ulici Grove Street v Londýně. Výbuch zabil šest osob a dvacet šest dalších bylo zraněno. Dvanáct domů bylo zničeno a nejméně padesát dalších vážně poškozeno.^[2]

Do konce března 1945 bylo vypuštěno přes 20 000 střel, ze kterých bylo okolo 10 000 namířeno na Anglii, cíl jich zasáhlo okolo 2500, zbytek byl zničen nebo nezasáhl cíl. Okolo 8000 střel V-1 bylo vypuštěno také na Antverpy, Brusel a Lutych.

V září roku 1944 vznikla jednotka pro pilotované V-1, určená k sebevražedným útokům, ale projekt byl ještě v říjnu zrušen. Tato verze Fi 103 (Reichenberg) vznikla úpravou vnitřních prostor střely, zejména snížením kapacity pohonných látek a řídicích mechanizmů a instalací jednoduché pilotní kabiny se základními přístroji před nasávací otvor motoru. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení střely a zablokování řídicích ploch vyskočí padákem a pokusí se uniknout zpět do vlasti. Otázkou zůstává, jak by se pilotovi vyskakovalo bez vystřelovacího křesla ze stroje s motorem hned za kabinou. Sebevražednost takovéto mise byla zcela jednoznačná. Pro výcvik posádek pilotovaných verzi Fi 103 existovala i vlečená, kluzáková verze bez motoru se dvěma kabinami.

Technické údaje

V-1 v řezu

• délka: 7,9 m
• rozpětí: 5,37 m
• výška: 1,42 m
• hmotnost: 2,15 t
• pohon: 1× pulzační motor Argus As 014 o tahu 2,9 kN
• max. rychlost: 656 km/h
• dolet: 240 km
• dostup: 3 050 m
• nálož: 830 kg amatolu

Obrázky

• 
  V-1 na startovací rampě
• 
  Startovací rampa pro V-1
• 
  Spitfire vychyluje V-1 z dráhy
• 
  Pilotovaná verze střely Reichenberg
• 
  Střela V-1 vystavená v Antverpách
• 
  V-1 v muzeu v Mnichově
• 
  Americká verze střely Republic-Ford JB-2 vystavená v Cradle of Aviation Museum